Je to tak 4,5 roku, co jsem řešila, na kterou střední školu půjdu. Možná, kdybych se opravdu snažila vzpomenout si, bych Vám mohla říct přesně důvody, které mi Bára řekla, abych se z Jeseníku vypadla, a to co nejdřív.
Nemohla jsem se jí přiznat, kolikrát za těch pár let, jsem zalitovala, že jsem se smála a zůstala sedět tady.
Když jsem ale zapřemýšlela nad tím, co bych všechno ztratila, zase mi přišlo mé rozhodnutí správné. NIKDY bych nebyla v třídě, kde bylo jen pár studentů a všichni byli naprosto boží. Nikdy bych ty lidi nepoznala, a to by byla teda pořádná újma! Neměla bych tak blízký vztah se svou rodinou, což jak jsem zjistila, občas není zrovna k užitku, ale někdy je to potřeba. A hlavně, nikdy bych podruhé 'poprvé' nepoznala svou drahou polovičku.
Je až fascinující, kolik věcí by bylo jinak a jsem hrozně ráda, že teď můžu stát v naší malé kuchyňce, naplňovat kořenky a při každém otočení vidět jeho, jak maluje ložnici. Neumím si na jeho místě představit jinou osobu.
A to jsem u první změny, která se v posledních pár týdnech semlela v mém životě. Stěhuji se. Ti, co mě znají si asi řeknou "Ty vado, zase?!". Ano, drazí přátelé. Počet mých stěhování už se nedá napočítat na jedné ruce- Stěhování č. 6 je tady! Tentokrát ovšem vlastní volbou a poprvé bez maminky.
Rána obrovská. Po devíti letech života po boku mé mámy je oficiálně u konce. Bolest, pláč. A pak představa toho, že si položím hrníček na stůl a když se vrátím ze záchoda, pořád tam bude? PECKA! To je prostě sen. A nesmějte se! :D Taková maličkost se mi doma stávala málo kdy. Ovšem musím se s Vámi o něco podělit. Úplně skvěle jsem si rozdělila kuchyňskou linku- tady jsou talířky, tady zase koření, tady je káva, čaj a jiné. Ejhle kuchyňská linka plná. Musela jsem se zasmát a zavolat Filipa za mnou. Podíval se dovnitř a nechápal, co se děje. Tak jsem mu oznámila, že linka je plná a já tam ještě nemám hrnce! Takže znova.
pinterest.com
Další věc, co se změnila je práce, ale o tom někdy jindy.
Ale asi to nejdůležitější? Rozhodla jsem zamávat vysoké škole. Nechci nestudovat, jen jsem prostě omylem šlápla do úplně špatného oboru, takže příští rok budu mít snad lepší rozhodovací schopnost, než jsem měla po maturitě.
Co dál, co dál. PŘIJELA SESTRA. Tramtadadááá. Ke všem těm změnám bylo zapotřebí slyšet i něco pozitivního a na to je Bára jak dělaná. Víno a rum s kofolou na stole a bylo. Spokojenost, smích a dvě sestry.
A co mě zahřálo u srdce? Nominování do BlogerkaRoku 2016. Není to tak dávno, co jsem s Bárou stály v práci a přemýšlely nad jménem pro blog. To byla jedna z těch nejvtipnějších chvilek z práce. Mám hroznou radost a i kdyby tam bylo jen pár hlasů, bude to víc, než jsem si tehdy myslely. Takže děkujeme!
A teď, jdu bojovat s tou kuchyňskou linkou.
Přeji krásný a pohodový prodloužený víkend.
A tečka na konec:
Nezklamaly <3
Krásné !
OdpovědětVymazatAť úspěšně dokončíte každou cestu po které se pustíte !
Děkuji, pokusím se. Snad se bude dařit minimálně tak, jako doposud :)
Vymazat