Dobré ráno ... po výbuchu!

Koukám na hodinky a nemůžu věřit vlastním očím. Dneska jsem totálně vyřízená.

Včera jsme přijeli domů a probudili se do hotové apokalypsy. Tentokrát jsme si z Holandska dovezli už skoro všechny věci. Den našeho konce se pomalu blíží a kdybychom měli pak vše odvézt na jednou, museli bychom si půjčit autobus. 

Takže jsem se ráno koukala na televizi skrz kolo a do ledničky se protahovala kolem grilu. Prostě paráda. My jsme praktiky už pátým rokem na cestách. Jasně, člověk se těší domů jako blázen, ale čeká tu na Vás promrzlý byt, prach minimálně dvoucentimetrový a žádné jídlo. Jednoduše pár dní trvá než si člověk uvědomí tu radost, že je zpátky ve svém. Spali jsme v teplákách až po uši a já celou noc chodila přikládat. Stejně to skoro nepomohlo. Zima jako blázen. 

Rozhlížela jsem se kolem sebe a nevěřila vlastním očím, co jsme byli schopni do auta narvat. Ale je to tu, všechno, dokonce i dárky. 

Takže jsme dnes hráli takový reálný tetris. kam s tím? Kolikrát jsme museli být i nekompromisní. Jednoduše měnit staré věci, co už nám tu leží po skříních a nevytáhly jsme je víc jak dva roky, za nové. 

A to nejlepší? Když už jsme tak v Holandsku přemýšleli co s časem a plány. Rozhodly jsme se si vymaloval a rázně proměnit kuchyň. Juchů .... takže dnes hlásím .... uklizená a zítra jedeme pro barvu. Z temné hnědé spolu s modrou budeme vytvářet čistě bílý vzhled s jednou šedou stěnou. 

Bude to super. Milujeme malování a teď si i říkám, jak mě vůbec napadlo do tak malinké, temné kuchyně plácnout tmavé barvy. Už teď jak jsme sundaly tapety, máme pocit, že je o dost větší. 

Trošku blázni, já vím. Namysleli jsme si toho spoustu a teď nám nějak dochází, že by to chtělo víc energie. A delší dny. 

Chce to vymalovat, nakoupit jídlo, navařit na svátky, napéct milované perníčky, zabalit dárky, zajet si pro stromeček, k holičce, na trhy ......

Pak taky samozřejmě najet na klasický režim komunikace s Vámi. Nikdo nechce číst články v jedenáct v noci. Od rozcuchané Rozáry, co ji únavou padá hlava, mrznou prsty a neví, kam si položila v tom bordelu hrnek s kávou.

Ale i takový je život. Někdy zatraceně nestíhám, ale mám ohromnou radost z toho, co jsem si naplánovala. Těší mě, že se s Vámi o to můžu podělit. Trošku mě i ta únava přešla. Třeba půjdu ještě vydrhnout koupelnu. I když nevím jestli to má cenu když má ráno přijít na kontrolu kominík!

Až se Vám někdo bude smát, že nestíháte, nebo Vám to dokonce vyčítat ... Vy sami se usmějte pod vousy! Ten, kdo nikdy nezažil nestíhání ... si nikdy pořádně neužije odpočinek !! 

Jak já se těším na Štědrý den, teplé ponožky, vůni nově vymalovaných stěn, mlsání cukroví. Ovšem stejně si užívám i tu práci, která za takovými chvilkami stojí.