úterý 3. dubna 2018

Lískové lámanečky.


Jeden z nejvoňavějších receptů již při jeho přípravě. 
Voní jakoby jste si doma vařili svou vlastní nutellu. Ale ne tu plnou všeho možného, ale z oříšků a kakaa. 


V Holandsku jsme si navykli na jednu malinkou věc. Pauzu s kávou a buchtou. Většinou jsme jezdili po sadech a pauzu trávili v autě s termoskou plnou kávy a krabičkou něčeho napečeného. Především z jednoho důvodu. Mají tam malý výběr oplatků, sušenek a podobných věcí. Když už jsme něco našli, byla na tom pořádná vrstva cukru nebo takové té příšerné růžové polevy. Dodnes si pamatuju, jak jsem si vozili z domů i dvě krabice oplatek Florenty. Samozřejmě jenom ty mandlové, to je snad jasný. 

Nejlepší však stejně bylo, když jsme si v neděli našli chvilku, ulovili moment, kdy byla volná trouba a splácali na plech něco vlastního. Když jsem tehdy donesla mezi místní první obyčejnou klasickou bábovku, zmizela do 10 minut. 

Tuhle tradici jsme si přenesli i do života a tak tedy i do práce u nás. Manžela v práci v pondělí už kolega nedočkavě vyhlíží, jestli přijde s krabičkou v ruce nebo ne :o) A u nás v Knize, jsem si je všechny už taky krásně rozmazlila. 

pondělí 12. února 2018

Bowie a jeho alergie aneb pes celiakem

Spousta lidí se mě ptá, jak jsem přišla na to, že má náš pes alergii na lepek. No, bohužel... mi to nemohl říct, takže jsme na to museli přijít tou nejhorší cestou pro nás pro oba. 
Kdo už si o Bowiem nějaký článek četl, nebo třeba sleduje můj instagram, tak ví, že Bowie, můj krásný kříženec, má alergii na LEPEK. 
A jak se to vlastně stalo?

neděle 4. února 2018

Jak jsem se rozhodla, že štěstí je důležitější

Měli jste někdy svojí osobní krizi? Kdy jste prostě nedělali nic, jen koukali do prázdna a přemýšleli, kam se poděly všechny ty dětský sny, velký touhy a plány? V té chvíli si uvědomíte, že sedíte někde, kde vlastně vůbec nechcete být, kam nepatříte a moc dobře to víte. Cítíte to každý ráno, když tam jdeme a taky v těch chvílích, kdy sledujete hodinovou ručičku a ona se prostě ne a ne pohnout!
Tak jsem se v poslední době cítila já, seděla v práci, která mi asi nebyla souzená a přemýšlela. Tak co teď? Přece celý život nebudu dělat něco, co mě nebaví, kde nejsem šťastná a kde lidem přináším spíš utrpení než radost. 

A tak jsem se rozhodla. Chci dělat lidem radost, i těm, co si to třeba tak úplně nezaslouží, i těm, kteří prostě to štěstí zatím neměli a taky sobě, sobě budu dělat radost! Nebudu lidem rozesílat exekuce, budu jim z takových situací pomáhat, abych tu negativní energii kolem sebe, změnila na tu pozitivní!
Tak jsem začala s rozhodovacím procesem:

1. Co budu dělat?
2. S končím v práci?
3. Budu se cítit líp, až provedu tuhle změnu?
4. Co vše mi to přinese a co mi to naoplátku vezme?

úterý 23. ledna 2018

SOUTĚŽ - pro všechny opozdilce


Konečně se zase při všech těch antibiotikách cítím při smyslech. Tak je potřeba splnit pár restů. 
Proto pro Vás mám dlouho slíbenou soutěž o diáře. 
Věřím, že se Vás pár najde co jej ještě nemají nebo se jim stávající nelíbí a není ještě tak pozdě si vše přepsat do nového :o) 

Mě se jich na Vánoce sešlo hrozně moc a jelikož jsem si řekla pro tento rok konec syslení, podělím se s Vámi. 

Podmínky: 

  • prohlédnout si, který by se Vám líbil víc
a pak už jen napsat: 
odpověď na otázku

Na co se Vám letos už podařilo zapomenout?

Soutěž potrvá od 23.1. do 31.1. 2018

Těším se na Vaše zprávy a nezapomeňte, že i sebemenší účast nás motivuje k dalším překvapením. 


čtvrtek 18. ledna 2018

Pěstuj avokádo bez velblouda.


Kolikrát se stává, že se chcete do něčeho pustit, ale přemůže Vás nejistota a pocit, že čas, který tomu věnujete bude stejně k ničemu. 

Často to vyplývá ze zbytečně komplikovaných návodů a fotografií z bytů uměleckých profíků. 
Dnes se to pokusím odbourat v jedné maličkosti, která Vám snad udělá radost jako mě.

Nedělejme z komárů velbloudy

raději si to pojďme užít



Protože pocit, že jsme něco vypěstovali vlastníma rukama, bez obrovské zahrady, skleníků a třeba i nádherného balkónu, stojí za to. 


U nás v bytě jsem si myslela, že je to předem prohraná bitva. Máme tu tmu, vlhko, když topíme celý den, tak zase moc horko. Květiny mi tu umírají, jak na běžícím páse. Na druhou stranu jsem si řekla, že bych ráda později do našeho domu přenesla květiny, které se narodily v našem prvním bydlení :o) 

sobota 13. ledna 2018

Místa k venčení- Jeseník

Povím Vám jeden příběh. Jednou jsem venčila v Jeseníku mezi paneláky svoji fenku bez vodítka. Samozřejmě, že jsem nevěděla, že je takový hrozný zločin. Bylo dopoledne, pracovní den, rozhlídla jsem se, nikde nikdo, tak ji pustila a ona tryskem běhala kolečka kolem mě, měla radost jak blázen. Když jsem udělala kolečko s ní, viděla jsem, jak se přes trávník ke mě blíží policista, tak jsem na Sunny zapískala, ta hned přiběhla a já ji připla zpět na vodítko a dala jí místo mě pod nohama. 
Pan policista mě slušně upozornil, jak se tohle dělat nesmí a chtěl po mě občanku- já ji samozřejmě neměla. Kdo si bere na venčení psa před barákem občanku? Tak se mě ptal na jméno a příjmení, kde teda bydlím a rodné číslo. Všechno jsem mu řekla. Ten den hrozně, ale hrozně fučelo. Policista vytáhl vysílačku a asi 8x diktoval na dispečink moje údaje, ale ono tak foukalo, že nic neslyšeli. Tak jsme tam 10 minut stáli, než navázali kontakt. Policista se dispečinku ptal, jestli už mám nějaký záznam. No, neměla jsem. Tak mi ho tam hned zapsal a poslal mě domů s varováním. 

čtvrtek 11. ledna 2018

Věčně popletená Andula

Už od mala jsem si pletla spoustu věcí. V nejútlejším věku, jsem si pletla zelenou s modrou. Tráva byla prostě modrá a oblaka jasně zelená. V zimě nám na okapech visely kroupy a tu hnusnou rampouchovou polívku jsem fakt neměla v lásce! Když jsme jezdili k babičce a dědovi, kratší cestou, jezdili jsme přes malou, ale krásnou, doslova pohádkovou vesničkou, která se jmenuje Rejvíz. A já ji několikrát přejmenovala na Rybíz. Protože rybíz je prostě výborný, tak kdo by se zabýval nějakou historickou vesničkou  s mechovým jezírkem, jako je Rejvíz?