úterý 12. prosince 2017

Honička za štěstím..

A tak mi před Vánocema přijde, že se všichni honí za něčím, co celý rok nestihli, nesplnili. 

Když jsem se po X týdnem bez auta dostala zpět do centra dění, málem to se mnou seklo. V obchůdku, kde se málo kdo otočí, jsem stála frontu 20 minut kvůli zámku. Všude bylo tolik aut, že ani ten můj malej prcek se skoro nikam nevlezl. 
Všichni se honí. Honí se za dárky, stromečkem, vaječňákem, ingrediencemi na cukroví a plánují vykoupit Kaufland, jako ostatně každý rok, den předem. 
Vždy mě pobaví historky, které mi bratr vypráví. Jako prodejce vánočních stromků, stráví celý prosinec v dění toho šílenství, a pak mi to vše povypráví. Sranda. Lidi po sobě křičí, nadávají si, bourají se auta, sypají se tašky, malé ženy si vybírají stromky 2 metry vysoké, a pak neví, jak je naloží do svého Citroenu C1. 

neděle 10. prosince 2017

Něco vypůjčeného

Upřímně řečeno, dneska Vám tady budu psát o knize, která mě nejvíce na světě mátla. Do poslední kapitoly, posledního slova, jsem nebyla schopná určit, jaká ta knížka vlastně je, jestli vůbec stála za to, abych ji dočetla až do konce
Na začátku jsem byla dost zklamaná, na knihu jsem se těšila a její začátek byl hrozný, přímo příšerný. Nevěděla jsem, jestli je to chybou překladu, nebo proto, že autorka fakt nemá talent.

Když jsem četla dál, dostávala mě autorka do příběhu čím dál tím víc a já se přistihla u toho, jak mi čtení té knihy chybí, jak mi chybí Dexter a jeho sladká slova ženě, kterou miloval.


sobota 9. prosince 2017

Moje říše divů - splněný sen.

Máte sny? 

Nemyslím velké a zásadní sny, jako je dům, zdravé děti, super kariéra. Ty máme většinou všichni. Ale ty sny, kdy si říkáte, že snad jednou budou skutečné. Jelikož nejsou extrémně nereálné nebo finančně nedostupné. 

Jedním z mých snů byl spoustu let gramofon. 
Ne takový ten designový kousek v kufříku, co bude pěkně vypadat, ale tím to hasne. Ale skutečný gramofon. Ten který po mě jednou podědí děti :o)  
Hudbu miluju. I když neumím zpívat. Většinu zásadních a krásných vzpomínek mám spojené s písní. Dobrou náladu nebo odpočinek mi vždy zaručí skvělá hudba. 

A tak jsem měla sen(takový to blikání když spíte). Zdálo se mi, jak slavím 30let. Už v novém domě a v krabici na mě čeká právě taková nádhera. 

Moji lásku a přesvědčení prohloubila práce do které jsem nastoupila. Jsme ze dvou třetin knihkupectví a z té poslední hudebniny. Mirek (stoprocentní Ozák) má doma víc jak 800 LPček a jeho kamarádi ještě víc, je to odborník. Když jsem se před ním zmínila, co bych si přála, nadšeně se mnou začal sdílet všechny výhody doby, která se v tomhle směru vrátila. Není týden, kdy bych se, jako každou středu (tehdy Mirkovi chodí nové zboží), nešla podívat na LPčka. 

Pak už jsem jenom doma Péťovi vykládala, co všechno se dnes na deskách vydává a jak to musí perfektně znít.



pátek 8. prosince 2017

Únik z reality. Tak trochu jinak..

Další hra, která krásně podporuje můj feminismus a zároveň se mi skvěle hrála.
Taky první hra, kterou jsem kdy dohrála až do úplného konce, a to nejhorší, stejně jako u knihy,mi bylo po příběhu smutno. Chtěla jsem toho ještě tolik stihnout, ale už jsem nemohla!
Každopádně, příběh je o tom, že si na začátku vyberete postavu, buď princeznu nebo prince. Království, ve kterém žijete, je pod vedením krále, Vašeho zlého bratra. Ten je typickou záporáckou postavou, která lidem ztěžuje životy, i ten Váš.
Je to hra, která se zakládá na Vašich rozhodnutích, vždy máte 2 a více možností, jak se zachovat, to samozřejmě ovlivní celou hru.
Na začátku si například musíte vybrat, jestli necháte svým bratrem zavraždit Vašeho partnera, nebo lid, který před hradem protestoval.

čtvrtek 7. prosince 2017

Čtvrtek + Červená

Dnešek se nese ve znamení červené barvy. 





Pro někoho jsou to možná jen drobnosti, ale mě utkvěly v paměti. 

Kafe

Donesla jsem si do práce (konečně) větší hrníček. Kávu si děláme ze speciální mašinky, která si sama odměřuje velikost. Já tam měla tak malinký hrníček, že jsem si to vždy nesla k pokladně stylem - pokaždé kapka na botě. 

Ale jelikož jsem si malinko přivstala zbyl čas právě na tyhle věci na které si normálně nevzpomenu ani náhodou. Většinou v pět zavřu dveře a vše co se týká práce jakoby se vypařilo. 
Znáte to taky, ne? 

Menší úsměv na rtech. Pocit z dobře odvedené práce. Něčeho navíc. Fajn, tak ne v práci ale pro sebe. 

Skoro rok psí mámou.

Je to přibližně 9 měsíců, co jsme si pořídilo domů dalšího člena rodiny. V blízkém okruhu přátel se narodily štěňátka, nechtěně nakrytá fenka jack russela, jezevčíkem odvedle. A já viděla ty poslední dva kousky k mání, oba hnědí, jeden statný a silnější, druhý trošku hubený, s křívýma pacičkama a sladkým kukučem. Ten musí být náš! I přes to, že jsme nevěděli co s náma bude a naše výplaty taky nebyly nic moc, přítel nakonec svolil a já si pro něj jela, samozřejmě pro toho s těma křivýma nohama!

úterý 5. prosince 2017

Svátek .. sama .. s překvapením.

Tohle jsou 3 první slova, která mě napadnou, když se s Vámi chci podělit o to, co se stalo v posledních dvou dnech. Nečekejte nic závratného, ale pro mě to byla změna. 

Před pár dny jsem na svém instagramu sdílela tuhle fotku. Jasně popisovala, jak jsme spolu s manželem trávili celé dny posledních pár let. Naučili jsme se tak radovat s každé maličkosti a pozornosti. Díky tomu, nám přijde kolikrát smutné, kvůli jakým malichernostem se lidé spolu dohadují, jsou zlí nebo dokonce vzdávají veškerou snahu.