úterý 27. srpna 2019

Cesta k porodu ... vítej na světě

22:00

Trošku zmatkujeme. Nejsme si úplně jistí, zda jít na centrální příjem nebo rovnou na oddělení. Co já vím? Tohle všechno jsem si měla zjistit ve čtvrtek, kdy jsem tu byla objednaná na prohlídku porodnice. 
Nakonec nás paní z příjmu skutečně posílá rovnou na porodní oddělení. Když zazvoníme, tak se při odpovědí na otázku: "Dobrý večer co potřebujete?", fakt usmívám: 

"Dobrý večer, nechci rušit, ale asi budu rodit" :o)


sobota 10. srpna 2019

Recenze: "Příběh služebnice" - Margaret Atwoodová

K některým knihám prostě přijdu úplnou náhodou. Třeba jako k této. Seděly jsme s mamkou u sestry doma a dohrál nějaký film, tak jsem si chvíli hrála s ovladačem a nechala tam něco, co se jmenovalo "Příběh služebnice." Říkala jsem si, že ten název odněkud znám, a tak to tam nechávám. 
Ségra vykoukne z kuchyně a ptá se, co jsem pustila, tak jí odpovídám a ona na mě: "No tak to je ale brutální seriál!" A bylo. 

Následujících několik hodin jsem strávila u seriálu a nestačila se divit. Když jsem šla do práce, vyprávěla jsem o tom kolegyni a ona říká, že ví, že nám ta knížka tento týden přišla na sklad. No a bylo to. Vzala jsem ji a četla a četla. 

středa 19. června 2019

Ať je příroda Tvůj lék!

Nejsem si jistá, kolik z vás nosí v srdci a v hlavě písničku od skupiny Lunetic "Ať je hudba Tvůj lék", ale já se jejím názvem v tomto článku inspirovala.

Chtěla jsem Vám napsat, jak se dostat z krizí pomocí přírody, protože to je pro mě na seznamu léčby číslo JEDNA.

V tomto roce jsem si prošla několika těžkými zkouškami a ne vždy jsem se cítila úplně v klidu, happy jak dva grepy a usměvavá tak, jak bych si přála. Ne, byla jsem v depresi, brečela a doufala, že shora přijde nějaký signál k tomu, že už bude líp.


úterý 11. června 2019

Oceněná vs. Neoceněná (Hodiny z olova vs. Kavárna v Kodani)

V minulém měsíci mi KNIHCENTRUM věnovalo knižní výtisk knihy "Hodiny z olova". Těšila jsem se jako malá. Popis této knihy byl úžasný, přesně něco takové jsem si chtěla přečíst, navíc o Číně, ta mě moc zajímá. Celá jejich kultura, ta odlišnost, pravidla. Chtěla jsem vědět víc. Překousla bych i množství stran, které kniha má. Nejsem totiž fanoušek tlustých knih, například Cizinka mě velmi láká příběhem, ale těch stran a stran. 

Autorka vypráví příběhy několik bezejmenných hrdinů. Popisuje je a jejich životní příběhy a já, ať se snažím jak se snažím, tak se v této knize topím. Když jsem si přečetla prvních několik desítek stran, musela jsem začít znova. Přišlo mi, že čtu náhodná slova postavená vedle sebe a že autorka se tak snažila o jedinečnost vyprávění, až mě ztratila.

sobota 18. května 2019

Buďte sami sebou

Minulý týden jsem se vám na instagramu svěřila s něčím, co mě dlouhé roky trápilo a odezvy byly velké. Říkám si tedy, že jsem nebyla jediná a o čem to vlastně mluvím? 

Svěřila jsem se vám s tím, že jsem se na střední škole necítila vůbec dobře. Kdyby to začalo až na střední škole, bylo by to fajn. Když jsem byla malá, chodila jsem do školky a do školy až po půlku 4. třídy s dětmi, se kterými jsem vyrostla, ve vesnici, kde jsem vyrostla. Ale přišel rozvod našich rodičů a já začala chodit na základní školu o pár vesnic dále. 

Nebudu vám nic nalhávat, děti umí být zlí a já od půlky 4. třídy až do konce 9. třídy věděla, že mezi ně prostě nepatřím. Měli to svoje a nikoho jiného tam pouštět nechtěli. Byla jsem pro ně cizinec a nedej bože, když zjistili, že můj taťka je podnikatel a já vlastně vůbec nejsem taková chudinka, za kterou mě měli. Že jsem ovšem žila s mamkou a zase tak dobře se nám nedařilo, to už neřešili. Těšila jsem se, až z té školy vypadnu a upřímně jsem věděla, že s těmi lidmi už se neuvidím. Občas si vzpomenu na hlášky jako "že mám tak mastnou hlavu, že by se na ní daly smažit řízky" po tom, co jsem strávila celou noc v slzách, protože přítel mojí mamky ji rozbil nos.  Za to jsem je ze začátku nenáviděla, potom jsem jim přála, aby byli v mé kůži, a pak jsem se na ně vykašlala. Ať se baví.

sobota 20. dubna 2019

Recenze: "Bytosti přírody (Setkání s přáteli člověka)" - Margot Ruis

Když vám píšu tento článek, je venku naprosto nádherně. Na to, že před dvěma lety byl metr sněhu (ano, já si to moc dobře pamatuju!!), tak dnes je venku slunečno, fouká jen jemně a vzduch voní čerstvě. Vlastně celé jaro voní čerstvě, navíc u nás v horách už úplně! 

A tak, i když jsem duší někde úplně jinde, vám dnes přináším recenzi na knihu, která by vám mohla taky rozzářit den. Je to kniha o přírodě, a to konkrétně Bytosti přírody. Tento titul jsem si zvolila z jednoho hlavního důvodu, a to je moje naprostá oddanost vůči naší přírodě. 

středa 10. dubna 2019

Recenze: "Jeden kopeček šmoulový" - Marie Doležalová


Jedno velké pohlazení po duši.

Touto větou chci definovat Maruščinu knihu. 
Já bych dětství v devadesátkách nevyměnila ani za nic. Bylo to jednoduše skvělý. 

Vyvolala ve mě za celou dobu čtení spoustu krásných vzpomínek. 

A to je podle mě a mého osobního názoru posláním knihy. 


Nejedná se o žádný hluboký příběh plný zvratů. Jsem si ale jistá, že každý, kdo si dětství v devadesátých prožil by knihu měl číst, prolistovat. Obzvlášť dnes. Spoustu jsme toho zapomněli. 

Hlavně jsme zapomněli, jak málo stačilo k tomu, abychom byli šťastní a spokojení. 
Jeden z obrovských darů uvědomění i pro výchovu našich dětí dnes.