Recenze: "Příběh služebnice" - Margaret Atwoodová

K některým knihám prostě přijdu úplnou náhodou. Třeba jako k této. Seděly jsme s mamkou u sestry doma a dohrál nějaký film, tak jsem si chvíli hrála s ovladačem a nechala tam něco, co se jmenovalo "Příběh služebnice." Říkala jsem si, že ten název odněkud znám, a tak to tam nechávám. 

Ségra vykoukne z kuchyně a ptá se, co jsem pustila, tak jí odpovídám a ona na mě: "No tak to je ale brutální seriál!" A bylo. 

Následujících několik hodin jsem strávila u seriálu a nestačila se divit. Když jsem šla do práce, vyprávěla jsem o tom kolegyni a ona říká, že ví, že nám ta knížka tento týden přišla na sklad. No a bylo to. Vzala jsem ji a četla a četla. 

Ať je příroda Tvůj lék!

Nejsem si jistá, kolik z vás nosí v srdci a v hlavě písničku od skupiny Lunetic "Ať je hudba Tvůj lék", ale já se jejím názvem v tomto článku inspirovala.

Chtěla jsem Vám napsat, jak se dostat z krizí pomocí přírody, protože to je pro mě na seznamu léčby číslo JEDNA.

V tomto roce jsem si prošla několika těžkými zkouškami a ne vždy jsem se cítila úplně v klidu, happy jak dva grepy a usměvavá tak, jak bych si přála. Ne, byla jsem v depresi, brečela a doufala, že shora přijde nějaký signál k tomu, že už bude líp.

Oceněná vs. Neoceněná (Hodiny z olova vs. Kavárna v Kodani)

V minulém měsíci mi KNIHCENTRUM věnovalo knižní výtisk knihy "Hodiny z olova". Těšila jsem se jako malá. Popis této knihy byl úžasný, přesně něco takové jsem si chtěla přečíst, navíc o Číně, ta mě moc zajímá. Celá jejich kultura, ta odlišnost, pravidla. Chtěla jsem vědět víc. Překousla bych i množství stran, které kniha má. Nejsem totiž fanoušek tlustých knih, například Cizinka mě velmi láká příběhem, ale těch stran a stran. 

Autorka vypráví příběhy několik bezejmenných hrdinů. Popisuje je a jejich životní příběhy a já, ať se snažím jak se snažím, tak se v této knize topím. Když jsem si přečetla prvních několik desítek stran, musela jsem začít znova. Přišlo mi, že čtu náhodná slova postavená vedle sebe a že autorka se tak snažila o jedinečnost vyprávění, až mě ztratila.

Recenze: "Rodina a jiné katastrofy" - Alexandra Borowitzová

Takže drazí. Zjistila jsem, jak jsem se v roce 2018 neskutečně flákala, co se týkalo knih! Všichni psali na konci roku, kolik desítek knih stihli ten rok přečíst a když jsem je spočítala já, tak jsem se styděla! 

Letos jsem se rozhodla začít úplně jinak! Prostě každou volnou chvíli, kdy nebudu chtít být úplně produktivní a kreativní, tak si místo koukání na seriál, který jsem viděla už X krát, vezmu knihu a budu číst. 

Zatím se mi to daří. V průměru je to teď 4 knihy měsíčně. Každopádně vám sem přináším recenzi na jednu z přečtených, a to na "Rodina a jiné katastrofy"

Bowie- modelem

Ahojte, dneska, první den v novém roce, vám nesu takové usměvavé sdělení. 

I když jsem vám chtěla napsat recenzi na další knihu, kterou jsem teď za dva dny slupla, tak dnešek bude o tom mém malým chlupáči.

Chtěla jsem vám sem sepsat pár věcí, kam jsme se letos s Bowiem posunuli a ze kterých mám hroznou radost:

1. Bowie naprosto profesionálně přijal naši kočku jako ségru. Otravnou malou ségru, která ho tahá z postele brzo ráno a sežere mu ty nejlepší laskominy. Ale on ji prostě má i tak rád a toleruje ji dokonale. A když je chytne jejich hrací chvilka, tak chce moje srdce roztát. 
2. Po sto letech snažení a mých nervech, tzv., v 'kejblu', jsme se konečně dostali do fáze, kdy povely "U nohy", "Ke mně" a "Volno" fungují přesně tak, jak mají fungovat v 99% případů.
3. Úspěšně jsme přešli na B.A.R.F. stravu.

Cestování dvěma pohledy

Dnes bych s vámi chtěla probrat cestování v autě. Už dlouho jsem přemýšlela o článku, který by nastínil např. budoucím řidičům situaci na cestách. 

Já i moji sourozenci jsme cestovali od malička, a to jakkoli- autem, autobusem, vlakem, letadlem dokonce i lodí. Každopádně se nás samozřejmě cestování autem týkalo nejvíc. 

Dodnes si pamatuji ty ranní hádky, když jsme byly se sestrou obě na základní škole, o tom, kdo bude sedět na sedadle spolujezdce. Aby vám to bylo jasné, cesta do školy trvala autem ani ne minutu. Ale táta to měl směrem do práce, tak proč ne. 

V naší rodině mají řidičák oba dva rodiče a já je za to vždycky neskutečně obdivovala, ale vlastně každého nějak jinak. Táta je chlap jako hora, a tak mi cesty s ním přišly vždy neskutečně bezpečné. Neptejte se proč, prostě to tak bylo. A moje máma? Ženská výšky 1,50 metru, která, stejně jako já, nejde vidět, ale vždy jde zaručeně slyšet? Je jedna z nejlepších řidičů, co znám. Mám spoustu kamarádů, známých, a jiných řidičů v okolí, ale nikdy jsem se s nikým necítila tak bezpečně jako s našima- jsou to prostě hrdinové!

Cítit se zdravě je skvělé

Tento týden začal opět skvěle, vzbudil mě budík na telefonu, který měl ale černou obrazovku, tento týden mám zkoušky a ještě ke všemu musím hodit auto do servisu. 

Každopádně protože instagram je teď v podstatě mimo hru, chtěla jsem se vám věnovat alespoň tady.

Chtěla jsem vám říct jaké to je, změnit jídelníček a začít se hýbat. Upřímně jsem vždy měla jedno dost směšné pravidlo, a to, že dokud si přes prsa nevidím na břicho, je to v pohodě. Ne, není to v pohodě. 

Poslední půl rok + recenze

Už je to opravdu dlouho, co jsem se vám naposledy ozvala. Ale ono se toho pořád děje opravdu hrozně moc.

Člověk lítá z práce do práce, doma se stará o zvěřinec a já se s vámi teď musím snažit dohnat vše to, co jsem zanedbala.

Takže začneme od začátku a zakončíme to recenzí na tu nejlepší knihu, co jsem doposud četla. (a to to opravdu neříkám s nadsázkou)

Začala to všechno vlastně v zimě loňského roku, kdy jsem začala pracovat na Okresní správě sociálního zabezpečení a po pár týdnech zjistila, že tuto práci já prostě dělat nemůžu, ani rok a už vůbec ne zbytek mýho života. Být státním zaměstnancem sice je v dnešní době jistota, ale když to člověk necítí, přece se nebude dalších 45 let trápit někde, kde není šťastný. A tak jsem zavřela dveře státnímu sektoru a otevřela okno živnostníka.

Být podnikatelem ani není nic jednoduchého, opravdu ne. A tak jsem prvním pár měsíců skoro nespala a dělala opravdu pořád. Než mi došlo, že tohle mě taky může přivést do hrobu, chtělo to prostě zpomalit. A to jsem taky udělala. Začala jsem v noci zase jako normální člověk spát, vstávat tak, abych potom celý den nechtěla někoho udusit polštářem a večer jít spát trochu unavená, abych hned usla.

Pěstuj avokádo bez velblouda.

Kolikrát se stává, že se chcete do něčeho pustit, ale přemůže Vás nejistota a pocit, že čas, který tomu věnujete bude stejně k ničemu. 

Často to vyplývá ze zbytečně komplikovaných návodů a fotografií z bytů uměleckých profíků. 

Dnes se to pokusím odbourat v jedné maličkosti, která Vám snad udělá radost jako mě.

Nedělejme z komárů velbloudy

raději si to pojďme užít

Protože pocit, že jsme něco vypěstovali vlastníma rukama, bez obrovské zahrady, skleníků a třeba i nádherného balkónu, stojí za to. 

U nás v bytě jsem si myslela, že je to předem prohraná bitva. Máme tu tmu, vlhko, když topíme celý den, tak zase moc horko. Květiny mi tu umírají, jak na běžícím páse. Na druhou stranu jsem si řekla, že bych ráda později do našeho domu přenesla květiny, které se narodily v našem prvním bydlení :o) 

Místa k venčení- Jeseník

Povím Vám jeden příběh. Jednou jsem venčila v Jeseníku mezi paneláky svoji fenku bez vodítka. Samozřejmě, že jsem nevěděla, že je takový hrozný zločin. Bylo dopoledne, pracovní den, rozhlídla jsem se, nikde nikdo, tak ji pustila a ona tryskem běhala kolečka kolem mě, měla radost jak blázen. Když jsem udělala kolečko s ní, viděla jsem, jak se přes trávník ke mě blíží policista, tak jsem na Sunny zapískala, ta hned přiběhla a já ji připla zpět na vodítko a dala jí místo mě pod nohama. 

Pan policista mě slušně upozornil, jak se tohle dělat nesmí a chtěl po mě občanku- já ji samozřejmě neměla. Kdo si bere na venčení psa před barákem občanku? Tak se mě ptal na jméno a příjmení, kde teda bydlím a rodné číslo. Všechno jsem mu řekla. Ten den hrozně, ale hrozně fučelo. Policista vytáhl vysílačku a asi 8x diktoval na dispečink moje údaje, ale ono tak foukalo, že nic neslyšeli. Tak jsme tam 10 minut stáli, než navázali kontakt. Policista se dispečinku ptal, jestli už mám nějaký záznam. No, neměla jsem. Tak mi ho tam hned zapsal a poslal mě domů s varováním. 

Něco vypůjčeného

Upřímně řečeno, dneska Vám tady budu psát o knize, která mě nejvíce na světě mátla. Do poslední kapitoly, posledního slova, jsem nebyla schopná určit, jaká ta knížka vlastně je, jestli vůbec stála za to, abych ji dočetla až do konce

Na začátku jsem byla dost zklamaná, na knihu jsem se těšila a její začátek byl hrozný, přímo příšerný. Nevěděla jsem, jestli je to chybou překladu, nebo proto, že autorka fakt nemá talent.

Když jsem četla dál, dostávala mě autorka do příběhu čím dál tím víc a já se přistihla u toho, jak mi čtení té knihy chybí, jak mi chybí Dexter a jeho sladká slova ženě, kterou miloval.

Únik z reality. Tak trochu jinak..

Další hra, která krásně podporuje můj feminismus a zároveň se mi skvěle hrála.

Taky první hra, kterou jsem kdy dohrála až do úplného konce, a to nejhorší, stejně jako u knihy,mi bylo po příběhu smutno. Chtěla jsem toho ještě tolik stihnout, ale už jsem nemohla!

Každopádně, příběh je o tom, že si na začátku vyberete postavu, buď princeznu nebo prince. Království, ve kterém žijete, je pod vedením krále, Vašeho zlého bratra. Ten je typickou záporáckou postavou, která lidem ztěžuje životy, i ten Váš.

Je to hra, která se zakládá na Vašich rozhodnutích, vždy máte 2 a více možností, jak se zachovat, to samozřejmě ovlivní celou hru.

Na začátku si například musíte vybrat, jestli necháte svým bratrem zavraždit Vašeho partnera, nebo lid, který před hradem protestoval.

Očista pleti i šuplíků.

Už je to skoro více jak dva roky, kdy jsem naposledy přidávala čistě kosmetický článek. Vzhledem k návratu domů a běžnému pracovnímu procesu se změnilo i spousta produktů a věcí, které mám ráda. 

Myslím, že se menší doporučení hodí, když je skutečně jen občasné a s nohama při zemi. 

Není to tak dávno, kdy jsem na svém instagramu přidávala fotku s názorem na kosmetické sklady, které si doma slečny často vytváření. 

Nesouhlasím s tím, jsem proti tomu a proto se snažím mít doma vždy jen to, co aktuálně používám a potřebuji. 

Má pleť má takovou vlastnost, že u většiny produktů si rychle zvykne a pak rázem ztrácí a naprosto utlumí slibovaný efekt. Právě tohle mi ze začátku hodně pomohlo s 

nutkáním nakoupit více kusů od produktu jen proto, že je zrovna v akci. 

Všechno je to skutečně o uvědomění si, co skutečně potřebujeme. Z nudy brouzdáme drogerií a ono se tam pokaždé ukáže něco, co krásně voní, vypadá nebo za měsíc už nebude. I já to tak mám. Ale už jsem se naučila s tímhle bojovat. Chytnu šampón, ale řeknu si, že doma ještě mám a pak se kolikrát stane, že až ho skutečně musím koupit objeví se lepší a jiný na který bych třeba tehdy ani nenarazila. 

Rozhodně nejsem bojovníkem za život bez jakékoliv kosmetiky a péče. Ale byla bych ráda, aby se i u téhle věci, stejně tak, jako už dnes přemýšlíme, zda jsou vajíčka od šťastných slepiček myslelo dopředu. A to i v případě, že nenakupujete přírodní kosmetiku. 

Dnes Vám tu ukážu produkty, které používám, které pro mě třeba byly překvapením, ale hlavně žádné jiné doma nemám. Mám jen jedno tonikum, jeden krém na pleť nebo jednu tvářenku :o) 

Jak jsem vyloučila nutnosti dnešní doby ze svého života.

Znáte ten pohled ala "Ty snad nejsi normální", který se po Vás vrhá pokaždé, když nezapadáte do něčího konceptu člověka? Když děláte něco jinak, než ostatní?

U mě to poslední dobou bylo nejčastěji "Ty jako hraješ videohry s ním, jo?" nebo "Ty jsi jako nikdy neviděla Pán prstenů a Hvězdný války, jo?"

V takovou chvíli mám vždy chuť někoho praštit se slovy "No a? Dělá mě to snad méně člověkem?!"

NEVYHOVUJE PŘEDPISŮM!

HYGGE pro život

Buďme upřímní, nikdy jsem nebyla ten nejklidnější a nejvyrovnanější člověk na světě. Vybuchnout mi trvá opravdu chvilinku a těžce se uklidňuji.

A kdy by měl být člověk šťastnější než v létě? Venku krásně (no dneska zrovna ne), uděláte si kávu a sednete si na terasu nebo jdete s pejskem do parku, sednete si do stínu a on šťastně pobíhá. 

Dobrá příprava je milión maličkostí.

Vzpomínka.
Třeba některá z Vás najde na konci týdne kouzelný prstýnek pod stromečkem a dnešní řádky se pak budou hodit.

Podělím se s Vámi o malé, ale pro mě významné drobnosti našeho svatebního dne.
Při přípravě svatby, jsem si chtěla dát záležet na maličkostech, na které si pak jak my, tak i hosté vzpomenou i za pár let.
Proto. ač jako amatér, což je zřejmé, jelikož svatbu jsem připravovala první, jsem hledala profíky ne svém řemeslu. 

Za mě mohu říct, že jsem je našla.

Mňamka.

Den dvacátý. Ty brďo,kdo by to byl řekl, že to opravdu nevzdáme.. teda chtěla jsem říct, že jsme přece silný holky a tohle máme v malíčku :D.

Ale teď vážně, tento týden mám na psaní článků sice víc času, ale díky rannímu vstávání do práce mám v hlavě díru, jak do psí boudy a chce se mi hrozně spát. 

Ale při projíždění hard disku jsem přišla na jedno moje tajné hobby, které už mě asi i přešlo. 

Jsou to fotky jídel. Ne vždycky to je 5* restaurace, ale vždycky je to něco, co mi udělalo radost. 

Tak pojďme do galerie jídla Anny. A předem Vás varuji, že tohle rozhodně není jídlo na to, abyste mohli naběhnout do fitka nebo abyste zhubly. Na to moc nejsem. Ale to uvidíte sami. Já tvrdím, že máme jenom jeden život na to jíst, co chceme a na co máme chuť. Pokud někdo nemá dietu jako moje sestra, kvůli zdravotnímu stavu, tak je to podle mě jenom týrání sama sebe. 

Porazila jsem předsudky, ale "feminismus" ne.

Občas se zarazím nad tím, kolik věcí nedělám, protože ..., a to je to, ani k tomu nemám důvod. Jsou to věci, které jsou předem odsuzovány nějakou skupinou lidí a já pak předpokládám, že když oni to považují za špatné, tak to špatné je.
Vzácným příkladem tomu jsou počítačové hry. Donedávna jediná hra, kterou jsem kdy hrála bylo The Sims. 
Když jsme ale s přítelem začali trávit víc a víc času, hledali jsme něco, co můžeme dělat spolu. Upřímně si myslím, že jsme The Sims hráli tak jednou. Se snahou naučit mě šachy Filip sice uspěl, ale já nerada prohrávám, tudíž hrát to s někým, kdo to hraje skoro od kolíbky je pak těžké.. karty hrajeme taky rádi a nějakou tu společenskou hru s našimi přáteli jako Dostihy a sázky, nebo Střelené kachny, Activity, Macháčka a já nevím co ještě.
Dostat mě do her počítačových bylo fakt těžké. Myslím, že to začalo Heartstonem, který se mi hrozně tématicky líbil, když jsem to kluky viděla hrát. Ale že bych něco takového hrála já? Ale no tak. JSEM PŘECE HOLKA. 

Playlist.

Pátek večer. KONEČNĚ.

Dneska jsem přišla z práce a snad jsem se ani nepřevlíkla, padla do postele a na dvě hodiny umřela v domnění, že dospím celý týden. Neúspěšně.

Takže se s Vámi dnes podělím o maličkost a půjdu spát a třeba se probudím za rok a konečně vyspaná.

Dala jsem si s mamkou dvě skleničky vína, pokecaly jsme.. úžasný pocit.

To jediné, o co se s Vámi chci podělit je playlist. Jsou to samé klidné písničky nebo alespoň na mě tak působí. Ráda se k Vámi o ně podělím, protože se k nim pořád a pořád vracím:

Jak (tě) letos sbalím ...

Tohle mám na Vánocích asi úplně nejraději. V krbu praská, pustím si nějaký romantický film a udělám místo na koberci v obýváku. Sednu si přímo doprostřed toho všeho. Po stranách balící papíry, taštičky, krabičky, šňůrky, adresář (ano posílám Ježíška i pěkně daleko), pásky a větvičky. 

Kolikrát i zapomenu za tu dobu, co všechno jsem nakoupila. Všechny dárky balíme až doma a to je většinou těsně před Vánoci. V autě před cestou z Holandska musíme mít vše naskládáno co nejúsporněji a papír či nějaké ozdoby by se jednoduše ztratily. 

Vše na balení se snažíme nakoupit tady u moře. Veškeré mašličky i serepetičky se tu dají sehnat za mnohem lepší cenu. 

Skoro každý rok balíme stejně. Čistě přírodní styl. Většinou se snažím od táty ještě vyškemrat nějakou tu větvičku z jedličky, abych jí mohla na dárky přidělat a tak je krásně provonět. 

Letos jsem i schovávala papír do kterého balí u nás v práci nějaký materiál. Naprosto zbytečně se vyhazuje, přitom se dá krásně využít. Má hnědou barvu a jemnou texturu. Koupila jsem si razítka, těmi papír potisknu a ihned máte originální recyklovaný balící papír. Stačí se jen koukat kolem sebe. 

Asi za nejzajímavější úlovek letošního balení považuji korkovou lepící pásku. Chystám se s ní zachytit větvičky, někde i jmenovky a myslím, že to bude vypadat vážně super. 

Jmenovky si pak vytváříme z různých zbytků. Kousků co už nejdou použít na něco jiného (dřívek, kartonu). Popisuje je všechny většinou můj manžel. Já totiž píšu jako prase, takže v tomhle máme doma jasno. Má co dělat, aby přelouskal pod stromečkem alespoň to svoje jméno!