Nejsem si jistá, kolik z vás nosí v srdci a v hlavě písničku od skupiny Lunetic "Ať je hudba Tvůj lék", ale já se jejím názvem v tomto článku inspirovala.
Chtěla jsem Vám napsat, jak se dostat z krizí pomocí přírody, protože to je pro mě na seznamu léčby číslo JEDNA.
V tomto roce jsem si prošla několika těžkými zkouškami a ne vždy jsem se cítila úplně v klidu, happy jak dva grepy a usměvavá tak, jak bych si přála. Ne, byla jsem v depresi, brečela a doufala, že shora přijde nějaký signál k tomu, že už bude líp.
U knih jsem neudržela pozornost, seriály, které normálně sleduji dokola a dokola, mi najednou nepřišly ani trochu vtipné a sedět ve společnosti přátel mi přišlo jako ta nejhorší noční můra. A tak jsem udělala to, co v takových situacích dělám vždy. Je jedno, jestli je vše zmrzlé, rozkvetlé nebo do všech barev zbarvené. Sbalím si batoh a jdu do lesa.
Víte, ona příroda totiž na každý bol, i ten na duši, má lék. Chodila jsem po své stezce, jindy se procházela jen tak bezmyšlenkovitě, dokonce jsem i párkrát zabloudila. Připadala jsem si v tom lese, jako bych byla zase ta malá holka, koukala jsem na modré nebe (teda na ty části, které mi mohutné stromy ukázaly) a prozpěvovala si "Hlídače krav" od Jarka Nohavici.
Neumím přesně vysvětlit to, co je tou kouzelnou léčbou. Jen vím, že když jdu do lesa sama, vycházím vždy o pár kilo lehčí a s hlavou o dost 'prázdnější'. Je to jako by někdo mávl kouzelným proutkem, slitoval se nad mými strastmi a starostmi a řekl mi:"Dýchej, si tady a teď, jsi s námi a my Tě máme rádi, tak sakra dýchej!" A já dýchám, mluvím, i když mě nikdo neslyší a přemýšlím nad krásnými věcmi. Jako nad tou skupinou motýlů, co tam poletuje, nad těmi čtyřmi jeleny, kteří kolem mě prošli a ani si mě nevšimli a nad tou vůní lesa- mokro, podhoubí, lesních jahod, borůvek a dřeva. Tohle je ta nejlepší terapie. Ani nevím, kolik kilometrů mám v nohou a kam mě nesou tentokrát. Plynu spolu s přírodou, nechávám se jí unést kamkoli mě zrovna chce zavést. Do houští, k potůčku, na skálu nebo do bažiny. Je to jedno.
A já najednou zjišťuji, že všechny ty problémy najednou nejsou tak gigantické jak vypadaly. Najednou je mi vše jedno. Jsem tady a teď, žiji, miluji. Chodím a broukám si a sleduji. A všechno tam má najednou smysl.
Proto jsem se rozhodla vám sem dát fotky z přírody. Jsou mé, nejsou dokonalé, ale když nasajete tu atmosféru... krása.
Snad se vám líbí a já vám přeji krásný večer.
Lunetic, to jsou moje lásky z devadesátých let. :D Díky za připomenutí tohohle "ušního červa" :) Sama se živím prodejem přírodních produktů od firmy LR, takže si myslím, že přírodě hodně fandím a myslím si, že spousta lidí to chápe. :) Podnikání mi roste a objenávek je čím dál tím více, dokonce jsem teď pořídila i váhu na balíky, protože to nestíhám všechno ručně převažovat a balit. :)
OdpovědětVymazat