Sociálně offline

Asi bych hned na začátku měla napsat, že se nebude jednat o klasický článek, kde bych podtrhovala, jak je důležité žít život mimo sociální sítě. Na tohle téma bylo řečeno i psáno spousta jiných chytrých informací a asi není co dalšího dodávat.

Já si osobně myslím, že nic není vina pouze soc. sítích, ale nás samotných. My sami je necháváme do našeho života zasáhnout tak silně, jak dovolíme.  Já mám díky nim kontakt s přáteli, který bych jinak neměla. Vím, že se přestěhovali, budou vdávat, čekají miminko. Dají mi typ na knihu nebo film, upozorní na blížící se oslavu narozenin. Dávají mi možnost šířit to. co mě baví a naplňuje. Jak jsem psala, zasahují nám do života tak moc a v takovém stylu, jak jim to dovolíme.

Duchaplné věty typu, že mi víkend nebo týden bez telefonu změnil pohled na svět tady dnes nemají své místo. A upřímně .. ani jim nevěřím. 

Všimli jste si někdy jak moc se necháváme ovlivňovat lidmi kolem sebe? Jak moc nám někdo může zasáhnout do našeho života i do samotného pohledu na něj? 

Přijde mi, že klasická cesta dnešní holky je:

• roztomilá nezávislost
• škola (tam je úplně jedno co se děje)
• možná vysoká (tam už to tak jedno není - věk, kdy se můžou stát věci, díky kterým se posledním bodem rozhodně nemusíš zabývat) 
• šup do práce
• období, kdy je fajn, že nemáš chlapa a jsi sebevědomá žena
• období, kdy začíná být divné, že jsi sama a podezírají Tě, že nad svými zadanými kamarádkami ohrnuješ nos
• období, kdy jsi zadaná a je to opět roztomilé
• období, kdy jsi až moc dlouho zadaná a pořád nemáte hypotéku, zásnuby, svatbu ???
• období, kdy máte až moc dlouho po svatbě a stále Ti neroste bříško a nepípá aplikace v ovulační dny

Mohla bych asi pokračovat, ale zastavím na bodě, na kterém se momentálně nacházím já sama a dál budu pokračovat třeba za pár let. Ač si to přiznáme nebo ne, společnost nás tlačí tímhle směrem a v těch malých dávkách, kterými je nám to přisunováno si to jen nemáme čas uvědomit. 

Kolik holek bylo ve svém vztahu naprosto spokojených než se začali kamarádky nebo rodina vyptávat, proč se přítel ještě nevyslovil? Pak začne cukání v oku pokaždé, když Vás pozve na výlet, procházku, večeři ... co takhle kouknout do šuplíku s prádlem, do přihrádky v autě nebo ukazovat fotku po klenotnictvích, zda tu náhodou nebyl tenhle kluk a že Vaše velikost prsteníčku je 52. Zajímalo by mě, kolik slečen se pak zeptá třeba až v období, kdy svatební šaty leží uložené ve skříni spolu se všemi svatebními přáními, zda si mě skutečně ON chtěl vzít nebo to byl celé můj nápad? Ale co.... Teď s kamarádkami můžeme snubákama cinkat o porcelánové hrníčky s kapučínem v kavárně spolu. Ovšem jen do té doby než některá půjde nakupovat kočárek, začne pít ovocné šťávy, jelikož kofein je teď pro přípravu těla na těhotenství úplně nevhodný a rezervovat si jméno pro tu malinkatou tvářičku z ultrazvuku. 

Aby to neznělo, že jsem proti všem vdaným slečnám nejméně v druhém trimestru. Musím objasnit jednu věc. 

Jsem proti tomu, když se nám na obzoru vyskytne někdo, kdo to cítí jinak ... máme tendenci se nadechnout se slovy JOOO AHAA .... spolu s divným výrazem a pomalu sundávat ruku z jejího břicha nebo pohled z prsteníčku levé ruky. 

• JOOO AHAA ... vy budete cestovat? a to jako nechcete rodinu? 
• JOOO AHAA ... že ještě neplánujete? ale víte, že nejste nejmladší? 
• JOOO AHAA ... napřed nějaké peníze? ale ty nejsou všechno děvče, kolik že ti je? 
• JOOO AHAA ... takže tím chceš říct, že my jsme to uspěchali? 
• JOOO AHAA ......... (každý tu asi doplníme svoje)

Celkem zvláštní je, že se Vás nikdo neptá co chcete, ale proč už nejste nebo nemáte to, co je podle všeho normální !!!

Máte ať už sami a nebo spolu s parterem nějakou společnou vizi, zdá se Vám dokonalá a hlavně je Vaše. Najednou se ale sesypou otázky proč, kdy, jak. Jste nuceni na ně odpovídat třeba později i pochybovat. 

Neříkám, že byste si neměli nechat nikdy od nikoho poradit. Spíš si příště sami řekněte 

• že, když se Vaše kamarádka ještě nevdává neznamená to, že Vámi opovrhuje nebo že je nešťastná. 
• to, že ještě neplánuje otěhotnět neznamená, že nemiluje děti a to Vaše si ani nepochová
• že, když chce cestovat není sobecká mrcha bez úcty k tradicím a hodnotám

Kolikrát za všechno nemohou jen ty proklaté sociální sítě a klasická pohádka o srdíčkování a palečcích. Zapomínáme, že jsme pořád každý úplně jiný, se svým názorem, svou cestou. A to můžeme klidně sedět vedle sebe s pohledy do očí. 

Zajímejme se o to, jak se naším blízkým po té cestě jde a ne, že by při nejbližší odbočce měli zahnout jinam.

Klasicky se říká, že by člověk neměl být sobec. Pokud jde ale o Váš život, naprosto sobecky si řekněte, že takhle jste šťastní a ostatním je po tom prd. Nenechte se zblbnout momentální vlnou. Ať už jsou to zásnuby, svatby, těhotenství, farmářské trhy nebo severský styl. Tedy pokud to tak opravdu nechcete. 

Dejte srdíčko té malé princezně, co ještě leží v porodnici a směje se na ni Vaše kamarádka. Pak ale klidně vypněte monitor a přitulte se na gauči k Vaší polovičce, bez kopání v bříšku nebo kamenem na prstu. Nebo zapněte stan a rozdělejte oheň v kanadské divočině s nejlepšími kamarády. 

Protože v tento okamžik, teď, to jste Vy. Tohle je Váš prostor, Vaše stránky. Čmárat do nich se Vám může pokoušet kdokoli, ale čtěte si jen to, co píšete Vy sami. 

P.S.: Speciální poděkování patří všem mým přátelům, kteří jdou po své cestě naprosto a jen po svých nohou a byli mi tak inspirací, kterou bych chtěla poslat dál. 

(Markétce, Alence, Marušce, Marcelce a Honzovi, Parašutisce ♥, Terezce a Ondrovi a hlavně Zdenkovi, který je mou studnou životní energie - a kterému patří tyhle krásné fotky z jeho cest po Asii) ♥