Porazila jsem předsudky, ale "feminismus" ne.

Občas se zarazím nad tím, kolik věcí nedělám, protože ..., a to je to, ani k tomu nemám důvod. Jsou to věci, které jsou předem odsuzovány nějakou skupinou lidí a já pak předpokládám, že když oni to považují za špatné, tak to špatné je.
Vzácným příkladem tomu jsou počítačové hry. Donedávna jediná hra, kterou jsem kdy hrála bylo The Sims. 
Když jsme ale s přítelem začali trávit víc a víc času, hledali jsme něco, co můžeme dělat spolu. Upřímně si myslím, že jsme The Sims hráli tak jednou. Se snahou naučit mě šachy Filip sice uspěl, ale já nerada prohrávám, tudíž hrát to s někým, kdo to hraje skoro od kolíbky je pak těžké.. karty hrajeme taky rádi a nějakou tu společenskou hru s našimi přáteli jako Dostihy a sázky, nebo Střelené kachny, Activity, Macháčka a já nevím co ještě.
Dostat mě do her počítačových bylo fakt těžké. Myslím, že to začalo Heartstonem, který se mi hrozně tématicky líbil, když jsem to kluky viděla hrát. Ale že bych něco takového hrála já? Ale no tak. JSEM PŘECE HOLKA. 

Nakonec jsem se nechala přemluvit a.... upřímně jsem pak seděla u té hry každý večer. Donutila jsem to  hrát i bratra a když byl v Anglii, domlouvali jsme se na večerní skype a partičku HS.
Ale to mi nestačilo, očividně. Celý ten příběh jsem chtěla znát blíž, takže po romantickém gestu ve formě, že půjdu s Filipem na Warcraft proto, protože ho přece miluju, jsem skončila se hrou World Of Warcraft.

Co na to říct. Jednu část už jsem si vyzkoušela. Hrála jsem za Allianci a ve chvíli, kdy jsem dostala svého prvního ptáka mě hra přestala bavit. Nedávno jsem se k ní vrátila. Opět jako lovec, opět s vlkem a opět jako Beastmaster. Nemluvě o tom,  že postava v každé hře, kterou hraju, je žena. PŘÍSAHÁM, já se opravdu pokusila ve hře Path of Exile hrát za mužskou postavu, ale můj feminismus mě porazil a já raději začala postavu novou.
Na WoWku se mi toho hrozně moc líbí. Hlavně, když jsem beastmaster. Ochočuji si zvířata. Můj první vlk v první hře se jmenoval podle Artura a teď se můj vlk jmenuje podle Sunny.

Mám dny, kdy počítač po práci ani nechci otevřít. Jen si na něm pustím seriál a usnu. A jsou dny, kdy běžím z práce, hodím si sprchu, uvařím nám čaj, donutím přítele ukončit jinou hru a sedneme si k WoWku. Teď jsem třeba dokonce i pár levelů napřed, protože jsem hrála sama.
Neříkám, že sedět u počítače celé dny je fajn, ale že když to někoho nebaví neznamená, že Vás to taky nebude bavit. Tak dlouho jsem takovým hrám bránila a jak ráda si je teď zahraju. Navíc, když se zamyslíte nad tím, kolik práce to lidem dalo, aby to bylo tak detailně zpracované, je to úžasné. 
Není to jenom WoWko, Heartstone nebo Path of Exile. Pro takové jako jsou moje sestra by se třeba líbila hra ANNO, kdy hledáte vlastní ostrov, osídlujete ho, stavíte lidem domy a snažíte se, aby byli šťastní a měli vše, co chtěli. DOPORUČUJI.
Zkuste to, dejte tomu šanci. Je to koníček jako každý jiný. Je úplně jedno, jestli jste muž, žena, jestli je Vám 20 nebo 50 let. Může Vás bavit cokoli, ale dokud to nezkusíte, nikdy nevíte. 

Zkuste přejít názory jiných a předsudky, které slyšíte už odjakživa. Zkuste to sami. Je to přece jenom na Vás.