Jak jsem vyloučila nutnosti dnešní doby ze svého života.

Znáte ten pohled ala "Ty snad nejsi normální", který se po Vás vrhá pokaždé, když nezapadáte do něčího konceptu člověka? Když děláte něco jinak, než ostatní?

U mě to poslední dobou bylo nejčastěji "Ty jako hraješ videohry s ním, jo?" nebo "Ty jsi jako nikdy neviděla Pán prstenů a Hvězdný války, jo?"

V takovou chvíli mám vždy chuť někoho praštit se slovy "No a? Dělá mě to snad méně člověkem?!"

NEVYHOVUJE PŘEDPISŮM!

A protože jsem se rozhodla, že je lepší nad takovými lidmi mávnout rukou ✌. Nastal čas na změnu a změnila jsem hned několik dalších věcí v mém životě tak, aby vyhovovaly mně. I přesto, že shora uvedený pohled teď budu muset sledovat častěji.

První věc, kterou jsem se rozhodla ze života vyřadit, hned ze dvou důvodů, byla antikoncepce. Která byla jak drahá na užívání, tak poslední dobou mému tělu spíš ublížila než 'pomohla'. Poznala jsem to nejen na váze, ale i na kvalitě pokožky a vlasů.

Druhá věc, která šla k ledu hned poté, byla celá moje sbírka kosmetiky. Některé věci letěly rovnou do popelnice, jiné, které byly dražší na pořízení, jsem schovala. S sebou jsem si vzala pudr, tvářenku a řasenku, jak se říká "kdyby náhodou" a čistící vodu. Tu jedinou používám pravidelně, protože zase nejsem takový blázen, abych si obličej umývala jen mýdlem a chodila pak celá mastná.

Stejně tak jsem se rozhodla nemaskovat jizvu na čele.

A poslední věc, ta, do které mě moje máma přemlouvá od puberty byla, že jsem zcela přestala nosit podprsenku. Neznala jsem nic horšího, než v létě nosit podprsenku, nejen kvůli vedru, ale kvůli omezení, které s sebou nosila. Nemohla jsem si vzít svoji oblíbenou starou modrou podrsenku pod bílý nátělník, protože šla celá vidět skrz! Nemohla jsem si vzít svůj nejdražší top ze skříně, protože se pod to prostě žádná podprsenka nehodila a já byla zvyklá na to, že bez podprsenky se z domu nechodí! PŘECE!

Žádné ramínka, žádný make-up, čisté štěstí.

Tak jsem v podstatě všem těmto 'zlozvykům' dala SBOHEM, skoro ve stejnou dobu. Najednou mi přišlo, že jsem o několik kilo lehčí. Byla jsem, a stále jsem, na své rozhodnutí pyšná a jsem ráda, že i po tak dlouhé době, se mě stále drží.

Bez všech těch věcí se cítím lépe, volnější, nic mě neomezuje. 

• Žádný strach z toho, že si zapomenu zapít pilulku. 
• Žádný strach z toho, jestli jsem si nerozmazala řasenku. Normálně si kdykoli můžu promnout oči, které mě často bolí. 
• Můžu si na sebe vzít cokoli, bez omezení toho, jestli mi nepůjde vidět podprsenka nebo její ramínko.

Za těch pár měsíců jsem se namalovala snad 2-3x, tedy opravdu výjimečně. A pokaždé, když jsem se namalovala jsem se cítila jinak. Musím přiznat, jelikož nejsem pokrytec, že jsem se cítila skvěle, bylo příjemné, že vypadám jinak a jak vypadám. Ale byla jsem zase jako v okovech. Moje řasy byly hrozně těžké a byla jsem v mukách z toho, že jsem si oči nemohla promnout, tak jako jindy. A že i po odlíčení, jsem pořád měla černé kruhy kolem očí. Tohle mi nechybí. A jsem za svá rozhodnutí šťastná a hodlám se jich ještě nějakou dobu držet. I když jsem si nebyla jistá, jestli to zvládnu alespoň měsíc, nebo jestli dělám dobře.

Teď už vím, že jsem to udělala po svém a že se mi náramně ulevilo, hned v několika směrech.

Dělali jste Vy někdy takový experiment? Pokud ano, tak s čím?

Budu ráda za jakoukoli další motivaci a rady. Třeba jak na to, být bez šampónu, co na to Vaše vlasy?