Cestou do Br (na) adavic.

Už je to hodně dávno kdy jsem Vám psala jak ráda jezdím vlakem. Minulý víkend jsem si to mohla připomenout. Musím se přiznat, byla jsem trošku nervózní, ale zároveň jsem těšením nemohla ani usnout. 

Jako úplný tele jsem si připadal hned na pokladně. 

,, prosím zpáteční do Brna "

,, a přes co jedete? "

,, no to je mi jedno, hlavně ať dojedu do Brna"

,, ale to musíte vědět ať tady můžu napsat"

Koukala jsem jako tele, ale nakonec jsme se domluvili. Moje poslední slova byla něco v tom smyslu, že jedu tím směrem, kterým jede ten vlak co mi asi za chvíli ujede :o) 

Cestou tam jsem seděla úplně sama. Ptala jsem se kam se všichni poděli. Když jsem jezdívala vlakem, je to tak 6 let zpět, na nástupištích bylo živo. 

Abych upřesnila. Do Brna jsem jela za ségrama. Ta nejstarší se zúčastnila se svou firmičkou Apetit pikniku a tak jsem ji jela podpořit a samozřejmě se dobře nadlábnout. Plánuji Vám o ni a jejím velkém odhodlání na mateřské napsat kompletní článek.

Před nedělním odjezdem domů jsme se ještě zastavily v obchodním centru. 

Řekla bych, že každý v dnešní době tak trošku přemýšlí nad tím, jak by se zachoval, kdyby potkal nějakou tu celebritku. Teď když máme sociální sítě a námi obdivovaní lidé s námi sdílí své běžné myšlenky a situace si onu virtuální konverzaci můžeme představit opravdu rychle. 

Přišly jsme do Datartu. Sestra do mě po chvilce šťouchla a říká: ,, není to ten, co byl u Krause? "

Otočila jsem se a s údivem hlesla: ,, no jasně! Je to on. Kvůli němu jdu k volbám. A taky mám přehled o politice pro případné konflikty během klasických rodinných oslav. "

A to byl ten moment. Moment, kdy mě doběhly sociální sítě. 

Moment, kdy jsem si myslela, jak někoho znám, ale když jsem mu stála tváří v tvář, zmrzla jsem. Přece jen tak k někomu nepřijdu a nepoklepu mu na rameno jako někomu důvěrně známému. Tak jsem jen stála, zírala a usmívala se jako pitomec :o) 

Kdyby Vás to zajímalo, byl to Domonik Feri. Maximálně ho obdivuji za to, jak se snaží dostat politiku do podvědomí mladých lidí a dělá ji jim dostupnou. Je jedno koho volíte, ale musíte vědět proč. Takže pokud se k tomuhle někdy dostane, tak Dominiku díky a ta divná, co na tebe koukala a stála jako koza hned vedle nabíječek jsem byla já. 

Cesta zpátky byla sladká, ale o dost delší. Já jsem ale měla svačinu sbalenou :o) 

Najednou jsme zastavili. Uprostřed ničeho, malinká zastávka. A neskutečný křik. Takový smutný a nešťastný.

Znáte scénu z Harryho Pottera, když jedou do Bradavic a vlak zastaví, ochladí se, v dálce křičí žena a přiletí mozkomorové? 

Tohle mi proletělo hlavou. V kupé jsem opět seděla sama a tak jsem neměla nejmenší tušení co se stalo.
Najednou se ve dveřích objevila sympatická slečna s velkým pejskem. Ptala se, zda si může přisednout. Vykládala, že v předním vagónu dostal pán silný epileptický záchvat, strašně křičí bolestí, místy upadá do mdlob. Náhodou ve vedlejším kupé seděl postižený chlapec a ten zase z toho křiku a stresu taky dostal záchvat.
Pejsek začal být nervózní a tak se rozhodla přesednout.

Čekalo se na sanitku.

Chvíle byla dlouhá a tak jsme si začaly povídat.
Úsměvné, slečna byla v Česku jen na dovolené, protože žije (ano hádejte) v Holandsku. Zbytek cesty jsme nezavřely pusu. Vyměňovaly si zážitky, slovíčka a vtipy. Shodly se na tom, jak nám tu chybí více usměvavých lidí. Bydlí v Haagu, což je mé neoblíbenější holandské město a studovala tam grafiku písma, tím se i živí. Neskutečné. Tímto zdravím milou Jitku a děkuji za krásnou cestu domů.

Klasický případ toho, proč miluju cestování vlakem. Přijde mi, že jsou tam lidi na sebe tak nějak hodnější než jinde. Máte možnost si stále udržovat nějakou tu komfortní zónu a tím jsme i uvolněnější. 

Snad se nám povede naplánovat nějaký další výlet. tentokrát třeba společně. Nejlépe než napadne sníh? 

Úplně nejraději bych vyjela na nějaké vánoční trhy, protože jsem ještě na žádných nebyla. Vždy jsme měli tolik práce, že nebyla šance je stihnout. Letos nám to snad klapne. No jo, vždyť za chvíli jsou tady Vánoce :o)

Jak to máte Vy? Seznamujete se bezprostředně? A už jste doslova na ,,ulici" oslovili někoho známého?