Anglie- kapitola první- psíma očima

Strávili jsme v Anglii přesně 10 dní (5.-15. 8.) a mě přijde, jako bychom tam byli věčnost. Proto jsem se rozhodla povídání o tom, co a jak se stalo, rozdělit na více částí. Tato první část bude očima našeho čtyřnohého parťáka.

,,No.. dnes je 1. 8. 2017 a začínají se dít celkem divné věci. Pod packama mi mizí všechny známé věci, mám tady nějak podezřele málo hraček, pelech jsem neviděl už několik dní a je tady pěknej bordel, a to se mojí paničce vůbec nepodobá. Několikrát jsem se praštil o bednu nesmyslně položenou uprostřed pokoje a co jsem slyšel, tak páníček si o to taky několikrát nabil palec.


Je tady další den a panička si ze mě asi dělá srandu. Donesla domů jakousi bednu a chtěla, abych do ní dobrovolně vlezl. Musí Vám být tedy jasné, že jsem zajel pod gauč tak rychle, že mě ani nedoběhla. Když jsem se vrátil, bedna tady pořád byla a co hůř?! Byla v ní voňavá kost! Tu jsem musel mít, tak jsem do ní vlezl a asi už víte, kam tím mířím, klec se za  mnou zamkl a nemohl jsem ven. No nic, alespoň, že jsem měl tu kost, snědl jsem jí a na dece v bedně usl. A co je na tom nejdivnější? Když mě asi po hodině vypustili ven, chválili mě, hladili a pusinkovali. Asi tam budu chodit častěji! 

Dnes už je 4. 8., doma nemám už ani svoje misky! Chápete to? Misky! Přijel sem bratr od paničky a začal nám věci z  bytu rvát do auta. Obrovskýho auta! Takovým jsem jakživ ještě nejel. Když  jsme dojeli k němu domů, ještě chvíli jsem si hrál, a pak mě zavřeli do klece a dali do kufru auta na věci. Viděl jsem ven, takže jsem tak po hodině usl jako mimino. První zastávka byla asi až po 3 hodinách. Divně to tam smrdělo a už byla tma. Říkali, že jsme v Německu. Dostal jsem vodu a kost a jelo se dál. 

Pořád se tam vepředu smějou, tady se fakt nedá spát! Zastavovali jsme ještě několikrát. Teď před chvílí jsem byl na "kontrole", prý ve Francii na hranicích. Panička dostala do ruky čtečku a hledala s ní můj čip. Byl tam! Paní v okýnku kontrolovala všechny, hlavně mě a paničku. Čip, pas, očkování i odčervení muselo být v pořádku, protože jsme mohli jet dál. Bratrovi od paničky zkazili jméno, takže už není Jiří, ale Jeseník! Haha. 

Viděl jsem obrovskou loď! Nebyl jsem v naší řadě aut jediný pejskem. Panička mě sice držel zkrátka, ale mohl jsem si pár dalších kámošů očichat. Pf, cizinci. Plavba lodí byla divná. Byl jsem v autě sám, v kleci, alespoň jsem si konečně v klidu zdříml. Asi po 2 hodinách se za mnou všichni vrátili, zase se smáli... a mám po spánku! 

Několik následujících hodin jsme jeli, zastavovali, smáli se a spali, až jsme dorazili k nějakému nádraží. Někdo tam na nás čekal a pomohl nám najít místo na spaní. ALE MĚ TAM NECHTĚLI! Chápete to? Takovej postelovej pes a mě tam nechtěj?! Ještě, že tam měli toho kamaráda a ten si mě vzal k sobě. Měli tam 2 kočičky. Starší a její malou dceru. Velká mě málem přerazila hned ve dveřích, malá si nechávala odstup. Já bych ale chtěl být kámoš! 

Je tady něco špatně. Paničku a páníčka jsem celej den neviděl.. Mám tady spoustu kamarádů, kteří si se mnou hrají, je to super dovolená. Ale kde jsou sakra Ti dva?!

Dneska už přišli! Šli jsme na dlouhou procházku, až mě z toho bolely tlapy. Tak se to pár dní ještě opakovalo. Až pro mě jednoho dne panička přišla dopoledne. Celá uhnaná. Vzala mi klec, rozloučili jsme se s kamarády a letěli jsme pryč. Skončili jsme u vlaku, který nám.. ujel. Ach jo, to je pech! 

Když jsme dojeli jedním vlakem, museli jsme pospíchat na další. Naštěstí to tady bylo přehlednější, takže jsme tam byli hned! Další 1,5 hodiny ve vlaku. Spal jsem, jak jinak. Pak jsme měli větší časovou rezervu a šli na autobus, který nás po chvíli zběsilé jízdy dovezl až k lodi. Všichni za paničkou chodili a chválili mě, jaký jsem hodný cestovatel. Ještě aby ne! Cesta z CZ do UK byla 26 hodin, přece nejsem žádná padavka! 

Vlezli jsme do nějaké budovy. Nikde nikdo, jenom dvě paní za vysokou přepážkou. Koukala na mě, a pak přišel nějaký pán. Myslel jsem si, že to bude zase nějaká kontrola, ale ne. Pán pomohl paničce s kufrem a šli jsme tunelem do lodi! Dostali jsme se výtahem do patra, kde byly auta a taky malá místnost, kde byly klece. Panička mi z mojí klece vytáhla deku a hračku. TADY NĚCO SMRDÍ! Ve dvou klecích tam štěkali dva psi, kteří už tam čekali a když se pro mě panička natáhla, aby mě do velké klece dala.... stydím se, ale.... počůral jsem se. Všichni na mě ale byli hodní, ani jsem nedostal na prdel! Panička mě dala do klece, ještě mě pomazlila, a pak ji zavřela. Zmizela za velkými dveřmi a já spustil pláč! A další dva pejsci se ke mě přidali! 

Po asi 3 hodinách sem začali chodit lidi a postupně jednoho po druhém si vytahovali mé nové kamarády z klece, na 10 minut někam zmizeli, a pak je zase vrátili zpátky. Je 21:30 a já slyším známé hlasy! To jsou oni, teď jdu já! Chacha! Panička mě s mazlením vytáhla z klece a vzala do velké ohrádky, kde jsem se mohl vyčůrat a taky, že jsem to udělal! Házeli mi hračku a po chvíli mě zase nesla zpátky. Mazlila mě a odešla... 

Dalších 9 hodin jsem tam musel vydržet s těma štěkajícíma pakama. Až  nakonec začali jeden po druhém odcházet. Zůstal jsem tam sám, jen s dvěma ženskýma, co u mě stály. Oni mě tady nechají? Samotného? Aaaaaaaaaaaaa! Jupí! Už ji vidím, panička! Bere mě z klece a radostí mě objímá. Odcházíme z lodě a protože oni ví, že musím čůrat, pustí  nás rychleji. Jsme venku. 

Mmmm, kde to asi jsme? Ňuf, ňuf... Holandsko?