Poslední půl rok + recenze

Už je to opravdu dlouho, co jsem se vám naposledy ozvala. Ale ono se toho pořád děje opravdu hrozně moc.

Člověk lítá z práce do práce, doma se stará o zvěřinec a já se s vámi teď musím snažit dohnat vše to, co jsem zanedbala.

Takže začneme od začátku a zakončíme to recenzí na tu nejlepší knihu, co jsem doposud četla. (a to to opravdu neříkám s nadsázkou)

Začala to všechno vlastně v zimě loňského roku, kdy jsem začala pracovat na Okresní správě sociálního zabezpečení a po pár týdnech zjistila, že tuto práci já prostě dělat nemůžu, ani rok a už vůbec ne zbytek mýho života. Být státním zaměstnancem sice je v dnešní době jistota, ale když to člověk necítí, přece se nebude dalších 45 let trápit někde, kde není šťastný. A tak jsem zavřela dveře státnímu sektoru a otevřela okno živnostníka.

Být podnikatelem ani není nic jednoduchého, opravdu ne. A tak jsem prvním pár měsíců skoro nespala a dělala opravdu pořád. Než mi došlo, že tohle mě taky může přivést do hrobu, chtělo to prostě zpomalit. A to jsem taky udělala. Začala jsem v noci zase jako normální člověk spát, vstávat tak, abych potom celý den nechtěla někoho udusit polštářem a večer jít spát trochu unavená, abych hned usla.

To tedy byla událost číslo jedno- podnikání.

Událost číslo dvě bych nazvala „Andulo, opravdu si uvědom, že máš byt 1+1 a ne dvoupatrový dům“. Když jsme totiž jednu neděli chtěli vypnout a jít do přírody, skončili jsme na kozí farmě. A já viděla 4 koťátka mezi tím stádem koz. No ve zkratce, jedno bylo NÁDHERNÉ, a to já jsem psí člověk každým coulem, bylo na jedno oko slepé a hrozně hubené. A konec tohoto příběhu? Odnesli jsme si ji domů a můj chlap ji miluje. Protože on je pro změnu kočičí člověk každým coulem. Asi jsme důkazem toho, že se protiklady přitahují. Kočíča se jmenuje Linvala, je to pěkná ranařka, Bowieho pořád provokuji, a pak ho zbije jak žito. Ale alespoň se ušáci chlupatí zabaví.

Další velkou událostí byla moje dovolená. Jela jsem s nejlepší kamarádkou na dovolenou do Polska. Cesta trvala 10 hodin a já si poprvé v životě takto zařídila. O tomto tématu napíšu samostatný článek později. Mám hromady fotek, bylo to tam opravdu nádherné! Vím, že mnozí mají opravdu špatné názory na Polsko, ale dovolená na severu byla skvělá!

A posuňme se k největší pecce letošního roku. Lidi!!! Já jsem vysokoškolák!! Sice jenom dálkově, ale studuji něco co mě baví a všechno na té škole je prostě úžasné. Od oboru, přes profesory ke stylu přednášek. Jsem opravdu nadšená a neskutečně natěšená na další a další hodiny. :)

Jinak plánuju na letošní/ příští rok další projekt, který mi doufám úplně změní život a celkově všechno kolem mě a taky ve mně. Ale o tom až později!

Teď se vrhneme na tu boží knihy. Lidičky, jsem známá tím, že nemám oblíbeného autora, prostě nemám. Dám šanci každé knize, která mě alespoň trochu nadchne.

Takže tramtadadáááá

Titul: Dívka, která psala na hedvábí

Autorka: Kelli Estesová

Já prostě nemám slov! Kniha tak nádherná, která má pro mě všechny předpoklady VÝBORNÉ knihy: propracovaný děj, napsaná velmi čtivě, příběh, který vás nutí číst dál a dál. Já bych si hrozně přála ji zapomenou a přečíst si ji znova!

Kniha se odehrává ve dvou rozdílných časových úsecích a ze dvou různých pohledů.

První část příběhu se odehrává na konci 19. století, kdy se američtí občané snažili zbavit veškeré čínské populace na jejich půdě, jelikož jim dle jejich úsudku- čínští přistěhovalci kradli pracovní příležitosti a taky jejich peníze. Nahnali číňany na loď, která je měla přepravit zpět do Číny. A tak se jich američané zbavili, ale nevěděli vlastně, co se dělo dál.

Příběh vypráví mladá číňanka, která to v životě opravdu nemá jednoduché a přesto, že vyrostla v Americe, k čínským tradicím svých předků má velice blízko.

Druhá část příběhu se odehrává v přítomnosti, kdy mladá žena zdědí nemovitost a snaží se přijít na to, jak s ní vynaložit a přitom pod schodem najde něco, co zcela změní nejen její názor na to, co s nemovitostí, ale celý její život a vlastně celý život své rodiny a stovky dalších rodin.

Prostě jsem v psaní recenzí opravdu špatná, ale vy si tu knížku určitě přečtěte, věřte, že nebudete zklamaní ani na vteřinu a žádnou knihu už takto rychle nepřečtete!

Já se pro dnešek loučím, musí toho na vás být opravdu hodně a já se těším na čas, který spolu znova začneme trávit.