Radosti.

Za poslední domu jsem narazila na bezpočet motivačních článků. Až se mi nechce věřit tomu, že někdo na základě pár slov, kde někdo píše, jděte do toho, musíte to vyzkoušet apod. se po x letech najednou zvedne a jde. 

Já jsem si vždy říkala. Až jednou ........ se mi bude chtít, až jednou ..... začnu s.... Náhoda je ale skvělá věc. K nám na farmu přišla pracovat jedna víc než hyperaktivní slečna :o) musím se usmívat, když Vám o ní píšu, ale je neuvěřitelná. Má toho tolik v životě za sebou a energie stále plný ranec. Navíc každé léto něco okolo 10 let jezdí pracovat do Řecka. Na základě toho jsem se s ní domluvila, že se s Vámi mohu podělit o ten nejlepší recept na tzatziki, které kdy ochutnáte. Brzy tu bude. Aby toho nebylo málo, pár let cvičila i jógu. 

V duchu jsem si řekla, super. Konečně by mě to mohl někdo naučit a konec výmluv s tím, že jsem na vesnici v cizí zemi a nemám tu možnost. Tak jsme se do toho daly. Cvičíme spolu třikrát týdně po práci. Jelikož už je to třetí týden, pozdrav slunce znám jako své boty. Nastal tím pádem další krok k něčemu co se mi nikdy nechtělo .... ráno si přivstat a pěkně se protáhnout. Světe div se, ono to jde. Tedy nechci to zakřiknout, je to první týden, ale věřím si a to je hlavní. K tomu jsem přidala každý den 30 minut na kole a člověku se hned chodí spát s lepším pocitem. 

S manželem jsme si sehnali kolečkové brusle. Přiznávám, naposledy jsem na nich stála asi ve 12 letech a to jsem si tak rozbila koleno, že bylo skoro na šití. Babička mi tehdy říkala, že než se vdám, ono se to zahojí. No, vdaná už nějaký ten pátek jsem a jizva je tam stále, takže přišel čas na další. 

Hrozně se na to těším. Učit se a trávit spolu čas jinak. K tomu Vám ale musím říct jedno. 

Je fuk kolik motivačních článků přečtete nebo jaká slavná blogerka, která se z pokojíčku od rodičů najednou stěhuje do bytu do města jej napsala. A není nic špatného na tom, když se momentálně nijak super významně necítíte. Přijde čas, kdy uděláte ten krok tak automaticky až Vás pobaví to, jak neslavnostní ta chvíle je. 

Čas na drobnosti a radosti, které jsem si za poslední dobu nasyslíkovala. 

Alpro přišlo s novinkou a já ji musím vyzkoušet. Tyhle ochucená mléka mám moc ráda na výrobu chia pudinků. Nemusíte je pak s ničím jiným míchat, nahoru nakrájíte ovoce a je to chuťově výborné. 

Boooooooty! Tedy zda se jim tak dá říkat, ale já už se nemůžu dočkat až se oteplí, přestane ten neustálý déšť a nesundám je. Indiánská láska na první pohled. 

Po puntíkované riflové košili jsem koukala delší dobu. Abych ale řekla pravdu, cena se všude pohybovala okolo 500 korun a to jsem za ni dát nechtěla. Povánoční výprodeje v Holandsku ale káply na mou notu. Stála mě 8 euro a to se vyplatilo počkat. Vyhrabala jsem si svou velikost a pak vítězně nosila po obchodě. 

...motýlek, je sice manžela, ale už teď vím, že si ho budeme půjčovat. :o)

Svetr! tenhle je ovšem s velkým S. Jedná se o stejnou značku jako botečky, tedy Oneill. Ikdyž na něj byla sleva 50% cena i tak byla velká. Ovšem až ho uvidíte, a jestli mě alespoň trošku znáte, pochopíte proč jsem z něj tak nadšená a doma v něm chodila ještě hodinu. Fotečka je jen pro náhled. Chci Vám jej pořádně ukázat až v připravovaném outfitu, kde pochopíte, že se svým stylem se modním blogerem nikdy nestanu (ne že bych chtěla) :o) 

Tohle už jsou takové drobnosti. Tašku, kterou jsem tu koupila na bazaru a 1,50 eura. Je neuvěřitelně pevná a perfektně ušitá. Nosím ji na nákup, ale až bude tepleji vyplatí se i do města či na jiné příležitosti. A deníček .... jsem chodící papírnictví... tahle barevná kombinace se mi velmi líbí. 

Snad se Vám dnešní drobné radosti a postřehy líbili. Napište nám z čeho se radujete Vy a nebo komu jste a čím udělali radost? A je nějaká novinka do které se chcete ponořit?