"Mňau" a "Haf"

Dneska vám chci vyprávět od srdce. Chci vám všem říct o dvou čtyřháčích, kteří dělají každý můj den zajímavý. Ptáte se proč? Protože před Vánocemi se hromadí inzeráty, kde lidi poptávají kočičky a pejsky. A po Vánocích se zase hromadí inzeráty "nalezenců", kteří skončili na ulici. 

Chtěla bych vám dnes povědět pár věcí, které jsou pravdou a které byste měli zvážit. 

Jsem člověk, který měl doma vždy zvířátko. Hlavně tedy mluvím o pejskovi. Od mých 5ti let mi byl věrným parťákem patterdale teriér Artur. Později patterdale teriér Cedrik. Oba kluci už jsou za duhovým mostem. S mámou jsme si potom pořídily patterdale teriérKU Sunny, která žije od mého "vyletění" z hnízda u mamky. A pak je tady Bowie, vořech- kříženec jacka russela a jezevčíka. 

Jak se k nám Bowie dostal už asi všichni víte. Fenku jacka russela od známých obšťasnil jezevčík od vedle. A tak se na svět dostalo asi 7 štěňátek a jedno z nich máme doma. Bowie- kříženec s krátkýma a křivýma nohama a dlouhým čumákem, celiak, šilhá na jednoho oko, je paličatej, je opravdu paličatej. 

Naskytlo se několik příležitostí, kdy by někteří lidé odvezli Bowieho do prvního útulku, a to hned a bez váhání: 

• alergie na lepek = bezlepkové granule x barf strava (oboje je dražší než granule z Kauflandu...)
• sice je učenlivý a umí spoustu povelů, ale bude je dělat jenom, kdy se mu zachce 
• děti, kočky, slepice - všechno miluje, ale musíte ho o to víc hlídat, protože jednoduše dostane na budku
• stěhování do Anglie
• opuštění Anglie

U poslední bodu nežertuji. V Anglii nás odmítli ubytovat kvůli tomu, že máme psa. A já stála před rozhodnutím, které mi mohlo změnit život. Dát Bowieho do útulku v Anglii, najít si bydlení a možná se nám tam bude dařit, nebo si sbalit svých pár švestek i Bowieho a zadluženě opustit Anglii. Moje volba byla jasná- jeli jsme domů. 

Neumím si ani představit, že bych psa, kterého vychovávám česky zavřela do anglického útulku. Ten moment, kdy bych ho tam zavřela do klece a odešla by mi zlomil srdce a já bych se už nikdy necítila jako člověk, ale jako zrůda, která opustila někoho, kdo ji bezmezně miloval.

Já si to zvíře jednou pořídila s tím, že se mnou bude v dobrým i ve zlým. Jemu je jedno, co dostane najíst a kde bude spát, hlavně pokud tam budeme spolu. A já se toho držím. 

Víte, takové zvíře vám definitivně změní život. 

1. Už nikdy nebudete sami. 
2. I když se vám fakt nechce, každý den strávíte alespoň chvíli na čerstvém vzduchu. 
3. Máte na koho mluvit, když jste doma sami. 
4. Máte věrného parťáka dokud vás smrt nerozdělí. 
5. Miluje vás víc než cokoli na světě, vy jste jeho svět a ve chvíli, kdy ho opustíte, neví, co se děje a zlomí mu to srdce. 

A tak jsme rok a čtvrt vesele žili ve třech- já, přítel a Bowie. Až jsme jednoho dne jeli na výlet na kozí farmu. Hned u brány nás vítalo asi 6 koťátek. Jedno z nich bylo ale neskutečně vyhublé a když si přišlo pro pohlazení, tak jsme zjistili, že je na jedno oko slepé. Já nikdy neměla kočku doma, neměla jsem nejmenší tušení, co to pro mě bude znamenat. Věděla jsem jenom jednu věc- tahle kočka tady nezůstane na pospas smrti, která pro ni byla jedinou jistotou. 

Když jsme se na kočičky ptali, bylo nám řečeno, že to tam vozí maminka majitelky vždy, když její kočka porodí a o zbytek? To se postará příroda.... 

Já byla vzteky bez sebe, ale i tak jsem se ovládla a zeptala se, jestli si kočičku můžeme vzít. Věřte nebo ne, chvíli mi trvalo je přemluvit-  i když nechápu proč. Podle všeho se koťátka živily jenom mlíkem, které při dojení koz minulo kyblík. 

Nakonec paní svolila a my si vezli domů kočku. Neměli jsme doma nic, co by bylo určeno kočkám, ale my ji tam nemohli nechat. Když jsme domů dovezli koťátko, byl to pro ni první den, kdy spala v teple, první den, kdy dostala svoje vlastní misky a první den, kdy se pořádně najedla. Samozřejmě vše, co za první pár dní snědla, taky vrátila- chudina nebyla na pevnou stravu vůbec zvyklá. 

Navštívili jsme veterinu- kočička byla v pořádku. Odčervili jsme ji, umyli ji a od té doby u nás doma vesele šikanuje Bowieho. 

Ale nemyslete si, že se tohle obešlo bez tragických momentů- to ani náhodou. Kolikrát jsem myslela, že to nezvládnu. Všechno shazovala na zem, lezla kam neměla, čistit kočičí záchod pro mě bylo frustrující, V NOCI SKORO NIKDY NESPÍ, šikanuje mi psa, krade mi přítele a ještě na mě furt řve. Jooo, až v té chvíli jsem si uvědomila jak jsou psi zlatá stvoření. 

Každopádně už je to půl roku, co ji máme doma. A i když žijeme v mini bytě, jsme tu všichni spolu. Bowie má kamarádku a když nejsme doma, tak si spolu hrají, hrají si vlastně skoro pořád. A já nikdy nevěřila, že pes a kočka mohou být takoví kamarádi. 

Takže ano, pořídit či zachránit zvířátko je krásná věc, nechat si jej je ještě krásnější. Ale než tohle uděláte, tak si to pořádně promyslete. Protože s největší pravděpodobností: 

• se několik měsíců pořádně nevyspíte
• nekoupíte si ty krásný drahý boty, ani novou počítačovou hru- ale koupíte granule a pamlsky a pelech
• budete věčně něco prát, protože prostě mláďátka ráda čůrají tam, kam nemají
• místo neděle na gauči u filmu, byste měli sedět na zemi a trénovat, dokud má zvíře zájem
• ať chcete nebo ne, jestli nechcete prát a vytírat X krát denně, budete muset zvednout zadek a jít ven
• kočičí záchod se taky sám nečistí... 
• bude na vás někdo kompletně závislí- bude čekat na jídlo, venčení, čistý záchod a na společně strávený čas- bude vám nosit tu hračku pořád, i když se vám nechce hnout ani malíčkem
• kupte kvalitní a pohodlný pelech, protože s největší pravděpodobností v něm budete spát vy :D 
• a mnoho dalšího... 

Pokud opravdu chcete zvířátko- adoptujte, ale s vědomím, že je to na celý zbytek jeho života. Nekupujte štěně nebo koťátko vašemu dítěti, pokud na něj nikdo nebude mít čas a bude jen dočasnou hračkou než zjistíte, že už je dospělé a vlastně nic neumí a je nebezpečné. On nechce být nebezpečný- ale vy jste ho nic nenaučili. A nekupujte zvířátko ani 80 leté babičce, která je šťastná, když si jednou za týden zajde do města nakoupit- protože ona na to zvířátko sice má čas, ale ne sílu, a tak to dopadne stejně jako u dětí... 

Nekvalitní domácí fotka.

Radost v dnešní době lze udělat spoustou věcí, ale nezahrnujte do něj život někoho dalšího, dokud si pořádně nerozmyslíte všechny následky. 

To je asi pro dnešek všechno, snad se tento článek dostane ke své cílové skupině a já vám děkuji, že jste ho dočetli až sem. My se jdeme učit nějaký nový kousek a vy se mějte krásně

.