pravda o mně.

Já bych hrozně chtěla, aby každý jeden z vás mohl na chvíli navštívit mojí hlavu. Jenom na chvíli vidět ten nejnepořádnější pořádek na světě. Ano.. nejnepořádnější pořádek, protože větší nepořádek jste snad nikdy neviděli, ale přitom vše dává perfektní smysl. 

Třeba někdy uvažuji nad tím, jestli patřím sem, do tohoto století, na tuto planetu. Jestli to není jen trest za něco, co jsem v životě předtím provedla. 

Když mám chvilku sama pro sebe, vymýšlím, jak jsem se sem dostala a jak to asi bude pokračovat. 

Četla jsem si, že člověk se má se svými čtenáři dělit o vše i o to, co se bojí říct. Třeba mě prohlásíte za blázna, třeba ve mě uvidíte to, co v sobě vidím už sama. 

Miluju psy. Kolikrát jsem neměla přátelé a jediným mým přítelem byl patterdale teriér Artur, za kterého bych položila při přepadení vlastní život. Stejně tak jako bych položila život za Sunny. Všichni, kdo mě znají tvrdí, že můj vztah ke psům je jiný než u ostatních, že to přece jen s tou láskou a důvěrou přeháním. Proto mám taky pár jízev..

Ovšem jelikož fantazii se meze nekladou, tak mám pro svůj život jednoduché vysvětlení, tak poslouchejte můj příběh. 

Příběh vlčice.

Já: 

Já vím, že moji vlci udělali chybu, ale pane, je to první chyba, kterou jsme udělali. Beru za své vlky plnou zodpovědnost, pokud udělali něco špatně, je to proto, že jsem je to špatně naučila.

Ten nejvyšší:

Jak dlouho už tady jsi? Jak dlouho jsi vůdkyně této smečky? Opakovaně po dobu 400 let? Jak je tedy možné, že tentokrát Tvoji vlci přešlápli.

Já: 

Lidé se čím dál tím méně vlků bojí. Přibližují se k nám a snaží se nás ochočit. Naše poslední mládě bylo lidmi odneseno do vesnice. Vyl po nocích, jeho matka se pro něj chtěla vrátit. Pane já uznávám, že vlci měli vzít mládě a utéct, ale lidé na ně vytáhli zbraně a oni se pouze chránili. 

On: 

Nepřijatelné. My lidem neubližujeme! Vy jste věděla o tom únosu? Věděla jste, na co se vlci chystají? Jestli ano tak nerozumím, proč jste se neúčastnila a nezabránila takovému omylu! Pokud vás ovšem vlci neinformovali, tak je Vaše velení u konce. 

Já: 

Ano, pane, počítám s tím, že budu muset obětovat svůj život za život své smečky a jsem ochotna to uskutečnit. Žádám Vás o jediné, dejte na to, aby lidé vlky neovládli. 

Myslela jsem si, že tohle je konec. Smrt za nezodpovědnost, smrt pro ochranu smečky. Ale to jako trest nestačilo. Nejvyšší se neslitoval, ale dal mi po 400 letech krásných vlčích životů podobu člověka. Přes svou lásku ke své rodině, kterou miluji, jelikož jsem typ, který má svou smečku rád ať se děje co se děje, jsem na světe nešťastná. Ve své duši jsem vlk. Chybí mi volnost. 

Vidím jak lidi zneužívají nový vývoj vlků. Život vlků na lidech závisí a lidé si to buď neuvědomují nebo je to nezajímá. Vidím lidi, kteří vlkům ubližují, znevažují je, považují je za své otroky. Takhle vlci nežijí! Takhle si vlci žít nezaslouží. Jsem smutná z toho, že mi někdy bylo líto, že má smečka vesnici lidí vyvraždila, protože věřím, že moji vlci a všichni další vlci  na světě mají na svědomí méně lidských životů, než lidé mají těch vlčích. Žádný člověk si nezaslouží mít u sebe vlka, pokud vlku nerozumí.

To je moje myšlenka. Takhle můj mozek pracuje skoro nonstop. Jsem vlk. 

Pro dnešek dobrou noc.