To my se měníme.

S každým příjezdem domů něco vidíme jinak. Předěláváme ložnici, kuchyň nebo darujeme oblečení na které se nám jen práší.
Asi jsem za to sezení na dvou židlích zároveň občas vážně ráda, Jsou totiž věci, možná i situace na které já prostě potřebuji čas. Dlouho nad nimi přemýšlím. Když se pak na onu věc podívám s několika měsíční pauzou mám mnohem víc odvahy pro změnu. Samozřejmě ne ve všem. V kořenu svého stromu osobnosti jsem zásadová a přes to nejede vlak. 

Ale:

Přijedete domů. Jsou tu stejní lidé, ty stejně stěny. Dokonce stejné vůně..... 

ale něco je jinak. Cítíte, že to Vy sami jste se změnili. 

Překvapují mě různé studie o tom, kdy se člověk usadí, vyhraní nebo dokonce dospěje. Jsem přesvědčená, že se to nedá ani průměrovat. Poznala jsem tolik lidí z různých věkových kategorií, víry, národnosti nebo kultury třebaže ve stejně situaci a jejich chování bylo naprosto nepředvídatelné, odlišné.
Jediné na co se dá spoléhat je, že se neustále někam posouváme. Klidně se Vám může zdát, že se Vám momentálně nedaří, za nic to nestojí. Rozhodně to ale neznamená, že stojíte na stejném místě nebo couváte. Ani náhodou. Každý den i třeba nepatrná maličkost utváří Váš názor a budoucí rozhodnutí, které by bylo bez těchto ,,prázdných,, momentů úplně jiné.

Přeji si ve svém životě potkat spousty lidí s odlišným pohledem, na pro mě třeba naprosto jasnou věc. Ráda totiž poznávám jiné myšlenkové pochody. Jsou obohacující. Ať už Vás donutí změnit zaškatulkovanou vizi nebo naopak utvrdí v její správnost ( pro Vás ). 

Musím říct, že jsem se za svůj ač ne nijak dlouhý život málokdy sama sebe zeptala: 

Kde bych teď byla kdyby ... 

Proč? Já si jsem jistá, že jsem tam, kde mám být. I se svýma chybama. 

Nekoukám se na to, kde jsem tehdy udělala něco špatně, ale na to, kam mě kdysi takové rozhodnutí donese zítra. 

Stejně tak nemám ráda rčení, které si ani moc nepamatuji, ale myslím, že znělo nějak: lidé do Vašeho života přicházejí a odcházejí, jen Ti opravdoví přátelé zůstanou. Blbost! I člověk, který byl ve Vašem životě třeba jen určitou chvíli měl důležitou roli a bylo dobře, že jste se s ním setkali, Třeba to zjistíte dnes třeba za pár let. 

Jsem šťastná, že se neustále vyvíjím. Někdy je to samozřejmě těžké, člověk si není jistý hned, že učinil správně, ale to je život.

To jsou naše každodenní dobrodružství. 

Proto klidně zítra běžte a vymalujte kuchyň na červenou, když se Vám to líbí. Jinak nezjistíte, zda je to správně. 

Položte si totiž otázku, jaký by byl svět bez možnosti si říct: Udělám to později, teď na to není vhodná doba.