Tradice, kterou vždy dodržím.

Krásný sváteční večer,

upřímně nevím, jestli sem zrovna dnes někdo zavítá a navíc v tuto dobu. Věřím, že už všichni sedíte u stolu a cpete se kaprem.
Já už mám vše nachystané, ale dokud nenapíši Vám, tak se najíst nejdu.
Dneska jsem si uvědomila, že s tátou částečně žijeme jeho baladu a to každý rok, 24. prosince, ať je teplo nebo zima.






Každý rok kolem poledne sedneme spolu do traktoru plného jídla a dobrot a jedeme nakrmit zvířata. Lesní i hospodářská. Táta se drží pravidla, že na štědrý den si musí své stádo nakrmit hospodář a že i kdyby potkal to nejdražší zvíře na světě, nechalo by ho to klidným a pokračoval si ve svém.
Tuto tradici jsme zavedli už když jsem byla malá a neustále v ní pokračujeme, bez přerušení.
Každý jeden rok zvedneme zadnici a uděláme radost těm zvířátkům v lese.

"Má tam co žrát? A netrpí hladem? 

Vždyť přece ke spaní lehá si na zem. 

Ať ve dnech svátečních před koncem roku, 

táta se odhodlal k ráznému kroku,

do lesa valí se buldozer s radlicí,

těžce se prodírá sněhovou vánicí.

Za ním hned auto s vozíkem obilí..."

Jistě Vás potěší, že jsme nenašli žádnou mrtvou srnu a smutnou mladou srnečku. Srnčí si spokojeně lítalo z louky do lesa a zpět a měli jídla a jídla.

No chtěla jsem napsat báseň, ale jelikož má muž fakt hlad, tak pošlu jen kratinkou část z mého života. 

"Za oknem nespadla jediná vločka,

ráno sic chladné, 

ale sníh ještě počká, 

až bude krásný dubnový den 

a my už kola na letní přezujem. 

Cukroví na stole a salát v lednici, 

nikdo už netouží vidět zlatou prasnici.

Vánoční úklid slavnostně hotový,

kapr už si ve vaně dnes nehoví. 

Nikdo k nám nenese vánoční noviny, 

ani pohádky u nás dnes nehrají, 

asi budeme jedni z té spodiny, 

co doma televizi nemají. 

Tak spolu spokojeně prožijeme svátky vánoční

a bez návštěvy půlnoční, 

se dnes budeme milovat stejně jako každý jiný den

a spolu si ho náramně užijem."

Krásný zbytek Vánoc.