Dvě sestry.

Těžko je určit, zda každá tak jiná, či každá si tak podobná.

Jednou jsem se na sebe usmály a zjistily, že bychom měly světu co říct.

Pojďme to vzít trochu jinak .....

... a jsme tady ....

posaďte se k nám a koukněte na věci našima očima. A jak je z názvu vidět, není jich zrovna málo.

už je to opravdu pár let od střední.. tolik se toho změnilo. páteční večery strávené u vína s přáteli v klubu vyměněné za páteční večery v dlouhém tričku s čajem, knihou a pohodlí vlastního domova. Pořád se snažím najít sama sebe a přijde mi, že i když občas odbočím opravdu úplně vedle,  už se na tu svoji trasu vracím rychleji a rychleji.. všechno, co se za poslední rok stalo mi změnilo život a všechno se snažím pochopit a využít co nejlépe... doma místo jednoho zvířete už dvě a prostě život je divadlo.. jednou tragédie, jednou zase komedie, prostě nevěšet hlavu a jít dál! 

už je to pár let, co mi bylo 20 :o) Spíš se nenávratně blížím k další desítce. Neuvěřitelné. 

Pátým rokem na farmě v Holandsku ze mě udělalo člověka s pořádnou vyřídilkou. A taky člověka vážícího si života kolem sebe víc, než kdy předtím. 

Miluji vaření, i když nejraději to doma, kde si bosky smažím banánové lívance. Nikoli to, kde se v zimě tlačím s dalšími deseti o dva plynové hořáky. Spíš bych to nazvala lovem na jídlo :o) Vařím, jím i funguji naprosto bez lepku a s chutí. 

Letos bude velký rok. Podělím se s Vámi o návrat domů do vesnice. O hledání nové práce a v neposlední řadě o první kopnutí do země k našemu domu. 

Nejsem zastáncem, basic oblečení, škatulkování a kaváren jako Starbucks nebo Costa coffee. 

Jsem naopak milovníkem, sekáčů, květovaných a na první pohled nekombinovatelných kousků, divokých a kreativních osobností, především kvalitní kávy, když ne doma, tak v kavárně, kde to tak vypadá a dají mi k ní bezlepkový domácí koláč.

Přesně tak bych chtěla, abyste se cítili Vy u nás :o)