Holčička co se ztratila ...

... kniha. Vlastně se takhle vůbec nejmenuje. Spíš jsem ji tento pracovní název dala sama. Pár týdnů zpátky jsem zjistila, že jsem nikdy nic od Stephena Kinga nečetla. Nemám tušení proč. Bylo to takové osobní, drobné prozření. 

Úplnou náhodou jsem narazila na audio verzi jeho knihy - Holčička, která měla ráda Toma Gordona. 

Jak začít. 

Zamilovala jsem si ji. 

Rodinné prostředí z pohledu malé dívky. Rozvod rodičů, její zvláštní osobnost a samotářství. Kolikrát mi v práci vyhrkly slzy nebo jsem nekontrolovaně vyhrkla: ,, Vydrž! Sakra, vydrž! ". Do toho její čisté myšlenky a rozepře s vlastní osobou. 

Když jsem byla já malá, táta mě kolikrát brával do lesa. Vysadil v půlce cesty, jel nakrmit zvěř a já na něj čekala. Všude bylo ticho. Slyšela jsem buchot svého vlastního srdce a stála vedle stromu na který bych relativně mohla vyšplhat, kdyby se objevilo divoké prase. Znám les tak tichý a přitom hlučnější než náměstí. Možná proto jsem se do její situace dokázala neskutečně rychle vcítit. Možná proto jsem se ohlížela, zda nestojí vedle mě. 

Imaginárních přátel jsem měla hned několik. Asi úplně nejšílenější byla kamarádka uvězněna v sifónu ve vaně. Ne v tom dole, ale v tom, do kterého teče voda, když si vanu napustíte hodně plnou. Večer jsem seděla ve vodě, vytáhla z kelímku kartáčky a nabírala jim vodu a kamarádku krmila. Byla jsem přeci jediná kdo o ní ví, kdo ji slyší a kdo ji nakrmí. 

Proč Vám takovou věc vůbec říkám? Nestydím se. 

Podobné přátelství a setkávání s bytostmi, které vidíte jen Vy sami, je kouzelné. Díky téhle knize jsem si na ty své vzpomněla. Tehdy mi to přišlo naprosto normální. Všechno jsem jim mohla říct, ale oni to neřekli nikomu jinému. 

Díky nim jsem byla jako tichošlápek silnější. Vím to. Vím to dodnes.

Postupem času ale všichni odešli. Pustila jsem je. Neměla jsem na povídání s nimi už tolik času a museli jít pomáhat někomu dalšímu. 

Dnes v práci. Se příběh blížil ke konci. Hrozně jsem ji to přála, aby se ji ulevilo (doufala jsem). Ale na jednu stranu jsem se ji nechtěla vzdát. 

Líbilo se mi, kam až mě donutila zajít v paměti. Líbilo se mi, jak bojuje s bezradností. Líbilo se mi, jak je propojena s mým dětským já.

Na mě v práci jenom prší, ale ona je v tom lese ztracena úplně sama. A ten má zuby a může Vás kdykoli kousnout. 

Nepíši recenzi. Radím Vám spíš něco jiného. Hrábněte po knížce nebo i filmu, o kterém si myslíte, že není pro Vás. Třeba Vás překvapí. 

Já jsem našla Kingovu holčičku. Moji lesní kamarádku. Nikdy se na tůru nevydám bez kompasu, telefonu, zásoby vody. A nikdy nesejdu ze stezky !!!

Na odbočky je spousta času v životě samotném, ale v lese se držte stopy. 

Jo a abych nezapomněla. Hrávala jsem baseball a bylo to děsně super. :o) 

Ona byla holčičkou co se ztratila a mě pomohla připomenout ztracené vzpomínky.