Advent ... pro nás, konečně.

Taky se Vám při slově Advent vybaví spousta svařáku, cukroví ... nakupování dárků. My jsme to poslední roky všem doma jen záviděli. Seděli jsme na farmě, kde nebyla sebemenší známka blížících se Vánoc. Vlastně kromě neustále dokola hrajících amerických koled z rádia v práci. 

Na sítích se to hemžilo fotkama rodinných setkání a pečení. Myslím, že jen jednou jsem si z trucu po snad čtyřech letech ušlehali alespoň vaječňák. 

Takže asi chápete, že dnešní zapálení adventního věnce pro nás byla slavnostnější chvíle. Koupili jsme si ho asi první rok v Holandsku a odvezli domů s tím, že jak už budeme na kompletní svátky doma, užijeme si to. 

Já jsem dnes po obědě za poslechu Jarka Nohavici donesla krabice s nápisem Vánoce a deseti kilovou vrstvou prachu ke krbu a tahala tu nádheru. Musím říct, že jsem byla náramně šikovná. Samou radostí mi jedna krabice spadla (jelikož přece nepůjdu dvakrát, to je jasný) a moje milovaná figurka sněhuláka je bez nožiček. Nicméně vypadá to, že půjde slepit, tak zatím šetřete slzy. :o) 

Zvláštní pocit. Ještě loni jsme si řekli, že se projdeme po Amsterdamu a za hodinku jsme se procházeli uličkama a odpočívali. 

Dnes je to je o pohodlí. Snídaně pod peřinou. Rána podle našeho scénáře. 

O tom, že se o víkendu budu protahovat jógou, a skutečně vědět co a jak dělat se mi loni jenom zdálo. 

Malé sny, i pro ty tu jsme. 

Pokud se někdo domnívá, že z montérek skočí rovnou na rohožku jako profík, bude zklamanej. Hodně. 

Tohle jsou věci, které můžeme ovlivnit. Musíme se naučit vážit si toho, co je nám dáno a hlavně se s tím naučit pracovat.

Já vím, že jsem už v Holandsku nebyla šťastná, že tam má cesta trvala déle než jsem chtěla. Ale dnes s jistotou vím, že to mělo svůj důvod. 

Ikdyž tam toho štěstí nebylo moc, vždy jsem byli schopni si ho vytvořit. A dnes? Sklízíme za to ovoce. Dobře, nejsou to úplně melouny, spíš hrozno, ale i to se počítá :o)

Nebýt tam, dnes bych prostě zapálila svíčku, hodila to na instáč #readyforvanoce (jo mimochodem, spojení angličtiny s češtinou je strašný, taky máte ten dojem?) a fungovala jakoby se nechumelilo. (taky, že se nechumelí, že jo :o)

Naučila jsem se daleko víc prožívat oka-mžiky. 

Doporučuju - přeju si to za Vás, pro Vás. 

Třeba kvůli tomu nebudete muset odjet na izolaci na pět let za hranice na farmu, jako já.

A nebo taky jo. Vždyť je to jedno.
Cesta si vždy najde svého poutníka. 

Dnes Vás ještě ušetřím vánočních fotek s věncem a cukrovím, co Vy na to?

P.S.: Jelikož by to chtělo prostor pro nové kousky, mám pro Vás slevový kód na všechno dostupné zboží u mě na fleru. Třeba se zatoužíte zahřát :o)