Čtvrtek + Červená

Dnešek se nese ve znamení červené barvy. 

Pro někoho jsou to možná jen drobnosti, ale mě utkvěly v paměti. 

Kafe

Donesla jsem si do práce (konečně) větší hrníček. Kávu si děláme ze speciální mašinky, která si sama odměřuje velikost. Já tam měla tak malinký hrníček, že jsem si to vždy nesla k pokladně stylem - pokaždé kapka na botě. 

Ale jelikož jsem si malinko přivstala zbyl čas právě na tyhle věci na které si normálně nevzpomenu ani náhodou. Většinou v pět zavřu dveře a vše co se týká práce jakoby se vypařilo. 

Znáte to taky, ne? 

Menší úsměv na rtech. Pocit z dobře odvedené práce. Něčeho navíc. Fajn, tak ne v práci ale pro sebe. 

Svetr

Občas Vás prostě strhne vlna která se řítí kolem Vás. Jednu z nich bych nazvala - všichni na síti mají červený svetr. Říkala jsem si, jak je super, že pak hned každá fotka vypadá vánočně. Ale já na tyhle promyšlený kousky nemám čas. Pořád bych chtěla, aby instagram zůstal z větší části spontánním sledem událostí. Ne jen vyumělkovanou nástěnkou. 

Ale abych se vrátila k tématu. Říkala jsem si, že by bylo super chodit do práce v červeném svetru. Naladí to vánoční atmosféru ještě o kousek víc. Jenže klasická červená mi nesluší, miluju tmavou, řekla bych až krvavou. Druhá věc byla ještě jasnější. Nehodlám za sezónní výstřelek vyhodit stovky. 

Náhoda je někdy srandovní. Když jsem se dnes vracela z pošty, všimla jsem si cedule na jednom ze sekáčů, kam chodím. Několikrát jsem si prohlédla nápis 50% a po chvilce zaváhání jsem usoudila, že za podívání nic nedám. Taky si to říkáváte? Prolezla jsem všechny stojany a smutně usoudila, že všechno co asi za něco stálo už dávno někdo ulovil. Posledních pár kousků a jdu. Najednou tak byl. Tmavě červený, jako nový, H&M a se zmíněnou slevou za 75,-. Pokaždé, když se mi něco takového stane, chvíli jen koukám a říkám si, zda to vesmír myslí vážně. Zkontrolovala jsem velikost - byla M a s přiblblým úsměvem na tváři nakráčela k pokladně. 

City

Jedna z naprosto nejúžasnějších věcí, které se mi dnes staly, je nejzásadnější za poslední dobu. 

Jak už jsem několikrát zmiňovala, moc přátel nemám. Jsem takový zvláštní člověk a lidé, moji přátelé, musí chápat moje neodepisování či delší dobu, kdy jsem mimo. 

Mám ale takové přátelé, za kterými si stojím, za všemi. A se kterými když se potkám po jedno jak dlouhé době, je to jako bychom jsem se neviděli jen chvíli.

Když Vám nejlepší kamarádka řekne, že je těhotná, je to jedna z nejúžasnějších věcí na světě. Pro mě ano. Pro upřesnění - mám dvě nejlepší přítelkyně. Jedna před rokem porodila nádhernou dceru, pro kterou budu ta nejšílenější teta. 

Ta druhá mi to napsala dnes. Roztřepala se mi ruka a srdce praskalo, jak moc jsem ji chtěla obejmout, umačkat a vyskočit ke stropu.  

Když Vám totiž nejlepší kamarádka řekne, že je těhotná, je to vlastně fakt, že se jeden z nejbožejších lidí na světě naklonuje a bude tu víckrát. 

Žije ale mimo naše hranice a tak mi bylo tolik líto, že tyhle chvíle neprožívám s ní. 

V prvním případě jsem byla já v Holandsku a v tom druhém, je zase ona daleko. 

Víte jak to myslím. Upekla bych něco šíleně sladkého a vidličkou bychom to snědly ještě z plechu, předstírala bych hru na nové ukulele a zpívaly bychom nějakou sentimentální dětskou melodii. Tyhle chvíle. Proto tu mám vesmír. Posílám miminku tolik síly a lásky, kolik to bude jen možné. Každý den. 

A co na tom bylo červeného? Kdyby jste jen viděli kolik za dnešní den naši konverzaci zasypalo srdcí, desítky. Taky je to červená za mé ubrečené oči radostí. A taky je to červená na mých momentálně se usmívajících tvářích.

Líbám Tě M. 

Je neskutečné, jak obyčejný se ráno den může zdát.

Pak uplyne čas, 

vzhlédneme ke hvězdám, 

sečteme si všechny chvíle.

V magický moment, kdy najdeš šedivý vlas, 

a uvědomíš, že dávno si sbohem dala panenkám, 

v tu chvíli uvidíš všechny ty v nohách našlapané míle.