Skoro rok psí mámou.

Je to přibližně 9 měsíců, co jsme si pořídilo domů dalšího člena rodiny. V blízkém okruhu přátel se narodily štěňátka, nechtěně nakrytá fenka jack russela, jezevčíkem odvedle. A já viděla ty poslední dva kousky k mání, oba hnědí, jeden statný a silnější, druhý trošku hubený, s křívýma pacičkama a sladkým kukučem. Ten musí být náš! I přes to, že jsme nevěděli co s náma bude a naše výplaty taky nebyly nic moc, přítel nakonec svolil a já si pro něj jela, samozřejmě pro toho s těma křivýma nohama!

Vystoupila jsem a moc milý mladý pár mi na zahradě ukázal maminku a miminka. Už si nepamatuju, kolik jich tam bylo, ale nešikovně skákali a padali jeden přes druhého a ten můj byl někde zalezlý. Já si umím vybrat, kamarádi! Maminka byla typický jack russel, nosila hračku, štěkala a běhala sem a tam. A tak po chvíli vykládání, jsem si vzala mimino a odjeli jsme směr Jeseník. Hodina a půl autem, bylo pro Bowiiho nic, celou dobu prospal. A tak jsme se doma začali seznamovat.

Všichni mi říkali, že jsem blázen, že hyperaktivnější a tvdohlavější kombinaci plemen už jsem si nemohla vybrat. No, měli pravdu. Kdybych měla dvě slova na to Bowieho popsat, tak hyperaktivní a tvrdohlavý, by byly přesně ony.

Na druhou stranu je úžasné mít aktivního a chytrého psa, který Vás ráno škrábnutím packy o nohu a následně hlasitým protestním sednutím ke dveřím, vzbudí na ranní venčení.

Nakonec jsem s Bowiem celkem našli cestu, přísnou, ale láskyplnou a laskominekplnou cestu za společným cílem. On se na pár minut zabaví, nacpe se kokina, ale na oplátku se naučí nějaký ten povel. Sednutí nám zabralo pár minut, dát pac měl za chvíli v malíčku a poprosit se naučil vlastně sám. Největší náš problém bylo LEHNI. To nám nešlo vůbec, pak nám to šlo jen v pelechu, ale už to umíme! Vlastně ve 4 měsících jsme tohle všechno uměli. Dalším úkolem bylo se naučit chodit na místo a zůstat tam déle než jednu a půl vteřiny. Naučili jsme se chodit k noze. No, a pak už jsme začali vymýšlet. Samozřejmě chápe povel "Dolů", když po Vás skáče, "Nesmíš" a "Dej", když držíte jeho hračku a chcete si ji vzít. Výborně chápe slovu "Au", když při hraní přehání a jemně kouše. Rozumí povelu "Nahoru", když stojíme u schodů a taky "Jdeme domů" už zvládá na jedničku, ale to bylo nervů! Když na té zahradě to tolik voní!

A v posledních pár měsících se učíme "Překulit", zatím jen za pamlskem a naše nové hobby je, když Vám donese kuličku, Vy ho pošlete na místo a řekenete "Chytej", hodíte a on? On ji chytí! Tak toto ho baví samozřejmě nejvíc!

Nikdy ale nezapomenu na to, jak mě jako štěně každé 3 hodiny budil kňurkáním u postele. Když protestivně stával u prázdné misky, že on by si dal do nosu. A když se náhodou doma počůral nebo něco horšího, ten jeho omluvný pohled. Dlouho se trápil, bylo mo zle a kakal nám po bytě, až mi bylo do breku. A nakonec z toho vylezlo, že nesnáší dobře lepek. A tak jsme na bezlepkových granulích a jak mu je hej!

Bowie je na jednu stranu proradné, umíněné děcko, které by Vás vyměnilo za kus žvance na rohu ulice, ale na druhou stranu je to můj pes, od malička jsem s ním bojovala, v práci pila jednu kávu za druhou, protože jsem v noci nic nenaspala a další taková noc mě čekala, občas mi bylo do breku. Občas jsem si myslela, že sednu do auta a odvezu ho do útulku a že si raději pořídím rybičky, protože na to nemám.

Ale zvládli jsme to spolu a teď máme spolu i pěkný vztah, každé ráno mě budí, vrtí ocáskem pokaždé, když mě vidí po chvilce odloučení, když mi je smutno, přijde, vyskočí mi na klín a jako by říkal "To bude dobrý mamo, pojď, já Tě olíznu a půjdem si hrát."

Toto moje "dítě" mě stálo nervů, slz, peněz, ale na druhou stranu mi dalo tolik lásky, porozumnění a soucitu, že už bych ho nedala ani za milion. A tak si spolu jdeme číst, já si zalezu pod deku, lehnu na břicho a začtu se a vím, že za pár minut ho mám na zádech a že tam usne jako mimino a kdo ví, třeba ze spaní zase spadne.

Takže moje zvířátko, pořízené ve špatné chvíli, s málo penězi, nedostatkem času a nervů, je šťastný spokojený pes, který za svůj ani ne rok života procestoval tisíce kilometrů, okouzlil několik cizinců, snědl X kg kvalitních granulí, konzerv a vařených svačinek a leží v teplém pelíšku (když se nedívá páníček, tak i v posteli) a nakonec je nám spolu dobře! Probojovali jsme se ke šťastnému životu, já a moje křivonohé, šilhavé, celiatické, hyperaktivní a paličaté štěně!