Tohle jsou 3 první slova, která mě napadnou, když se s Vámi chci podělit o to, co se stalo v posledních dvou dnech. Nečekejte nic závratného, ale pro mě to byla změna.
Před pár dny jsem na svém instagramu sdílela tuhle fotku. Jasně popisovala, jak jsme spolu s manželem trávili celé dny posledních pár let. Naučili jsme se tak radovat s každé maličkosti a pozornosti. Díky tomu, nám přijde kolikrát smutné, kvůli jakým malichernostem se lidé spolu dohadují, jsou zlí nebo dokonce vzdávají veškerou snahu.
Včera jsem byla na svůj svátek sama doma. Péťa na služební cestě.
Přijde mi to neuvěřitelné ikdyž to jen píšu. Ještě v lednu tohoto roku, by tahle věta byla neskutečné sci-fi.
A tak jsem si dala dobrý čaj na spaní a po náročném a stresujícím dni v knihkupectví ( o práci Vám ještě rozhodně napíšu ), koukala do prázdna.
Jsou to možná hlouposti, ale my si svátky a výročí užíváme jak jen to jde. Společnýma drobnostma, vzkazy nebo něčím na zub.
Teď to bylo najednou všechno úplně jinak. Seděla jsem u krbu, pila čaj a Cooper mi usínal na nohou.
Přesunuli jsem se na messenger.
Cože? My?
Společné fórky se přetvořily na samolepky a smajlíky.
Napsala jsem Péťovi, že jsem z toho smutná a on přiznal, že je jedno, jak velkej a dospělej chlap je a bude, ale taky se mu to nelíbí.
Usnuli jsme během konverzace kolem jedné v noci. Bez obejmutí.
Dnes, jako každé úterý mám ihned po práci jógu. Péťa psal, že se pro mě večer staví a vyzvedne, jelikož by měl být doma.
Super, mám radost.
Může se stát, že skoro po 9ti letech vztahu a dvou letech manželství se můžeme na sebe tolik těšit? Může. Vše záleží jenom na Vás a na tom, jak chcete život prožít.
Čekal na mě před halou a celou cestu až domů jsme nezavřeli pusu.
Historek jako bychom se neviděli měsíce a ne dva dny.
Když jsem otevřela dveře od bytu, byla mi jasná jedna věc. Ať už se nás bude někdo snažit dohnat či napodobit sebevíc, nepovede se mu to.
My jdeme úplně jinou cestou . TOU VLASTNÍ.
(na nervy do práce)
(na to nejlepší kafe)
(na neposlušná klubíčka během háčkování a deset dalších rozpracovaných projektů kolem)
(a k tomu dvě nejkrásnější lampy pod slunce ♥ )
A už tu sedíme spolu. Dovolil mi vše zveřejnit (taky už máme skleničku vína :o). Usmíváme se.
Oba si přejeme, aby jsme Vás prostřednictví tohoto malého prostoru, který jsme tu se sestrou vytvořili, naučili lépe si uvědomovat prostor a chvíle, které trávíme s lidmi okolo sebe.
Nebo i sami se sebou. Maličkosti. Tady.
Krásný článek, tolik pravdy, tolik malicherností ve světe, přitom tolik příležitostí být spolu a šťastní. A já jsem teď šťastná, že si můžu říct, že to máme s přítelem po těch letech vlastně dost podobně, jako vy. ❤ Děkuju.
OdpovědětVymazat