Maličkosti a sny kouzlí úsměvy..

Nikdy jsem nebyla klidný člověk, například cesta autem je pro mě hrozně stresová, když řídím a nejvíc, když mám někoho v autě, jsem za něj přece zodpovědná, tak co mi ten trouba vjíždí do cesty! 

Na nový rok jsem si proto dala předsevzetí. Ne taková, že zhubnu a budu víc cvičit a zdravě jíst.. o to se snažím neustále. Dala jsem si předsevzetí, že se pokusím být v klidu, že budu věci brát s nadhledem a prostě se jim raději zasměju, než abych klekla, zuřila a nadávala sprostě. 

To je moje další předsevzetí, snažit se nemluvit jako chlapi v hospodě u piva. Je to pro mě těžké, nikdy jsem nešla pro sprosté slovo daleko. Každopádně se to nehodí a navíc mi poslední dobou přijdou hrozně negativní, jako by mě jenom to vyslovení hrozně naštvalo. 

A moje třetí předsevzetí? Je myslet pozitivně. Včera jsem jela z práce a vše jsem stihla tak, jak jsem si naplánovala- banku, obchod,... Když jsem přijížděla domů, věděla jsem, že mě čeká jedna velká katastrofa. Zaparkovat u  našeho paneláku. To je tak, když někdo postaví na jednom místě 8 paneláků a nechá tady 30 parkovacích míst, poslední měsíc mi to den, co den pilo nervy. Včera jsem si řekla, že se nebudu rozčilovat, třeba prostě zrovna budu mít štěstí! Třeba jo, třeba se poštěstí jednou mě. Já prostě zaparkuju. 

Přijela jsem k domu a za celý měsíc, jsem nikdy nestála tak blízko našeho paneláku. Usmála jsem se, zakryla si čelní sklo a šla domů, smála se jak trouba. Malé splnitelné sny, říkala Anie Songe. 

Dneska jsem si celý den v práci psala seznam. Pokaždé, když jsem si vzpomněla na něco, co bych hrozně chtěla doma udělat, tak jsem si napsala. Protože, když si to nenapíšu, zapomenu to a doma se vyvalím a při nejlepším otevřu knížku, při nejhorším budu čumět na seriál, který jsem viděla už tolikrát, že jej poznám už podle první věty.

Když jsem přijela domů, začala jsem tím nejlepším! Vytvořila jsem si svůj koutek, umístila námi vyrobenou knihovnu na své místo a dotvořila se můj,můůůůj koutek radosti. Plný knih, deníků, papírů, pastelek, tužek, a podobných věcí. Z krabice si vyrobila stolek, nahoru (na původní dno krabice) jsem si nalepila 2 papíry, které si prostě podle nálady pokreslím, a na tomto stolku Vám teď cvakám článek, který jsem měla dnes taky na seznamu. Zacvičila jsem pár cviků, tak 10 minutek, abych získala zpátky energii a mohla dodělat zbytek svého seznamu. Samozřejmě jsem si uklidila a převlíkla a vyprala.. já vím, že je úterý.. ale já to prostě jinak neumím. 

Plním si malé sny, parkovací místo, můj koutek radosti, zapálená voňavá svíčka, volný čas, šetření, i kdyby jen po 100 Kč. Někdy to chce prostě postupovat pomalu, po malinkých pro ostatním neviditelných krocích, ale Vy je děláte a Vy to víte! A to je prostě boží! 

Cítím se skvěle, i když jsme v podstatě chudí, žijeme v paneláku a prostě toho ještě moc nemáme, plníme si sny a děláme, co nás baví.

Takže co teď? Nadechnu se, vytáhnu pastelky a jdu si nakreslit svůj lapač snů, ať si jej můžu nalepit na zeď, i když budu hroznej, no a? Hlavně, že jsem se pokusila. 

Takže, mějte se rádi, dělejte, co Vás baví, i když to ostatní nechápou. 

A přejte mi, ať nejsem takovej vztekloun, protože bych hrozně chtěla jím nebýt.