Věčně popletená Andula

Už od mala jsem si pletla spoustu věcí. V nejútlejším věku, jsem si pletla zelenou s modrou. Tráva byla prostě modrá a oblaka jasně zelená. V zimě nám na okapech visely kroupy a tu hnusnou rampouchovou polívku jsem fakt neměla v lásce! Když jsme jezdili k babičce a dědovi, kratší cestou, jezdili jsme přes malou, ale krásnou, doslova pohádkovou vesničkou, která se jmenuje Rejvíz. A já ji několikrát přejmenovala na Rybíz. Protože rybíz je prostě výborný, tak kdo by se zabýval nějakou historickou vesničkou  s mechovým jezírkem, jako je Rejvíz?

Byla jsem popleta a asi jím budu už navždy. Nebo jsem prostě měla velkou fantazii měla už jako malá. Jen si to představte, tu zelenou oblohu a tu modrou trávu. No dobře, tohle zrovna zní hrozně. 

Dneska se pletu ve větších věcech. Pletu se, když říkám, že mi nezáleží na lidech kolem mě. Pletu se, když říkám, že další knížku si nekoupím, dokud nepřečtu ty, co už mám (v tom se pletu hodně). Pletu se, když si myslím, že takto budu žít do smrti. 

• Kdysi dávno jsem chtěla být tanečnicí, hrozně moc jsem si to přála. Doma v pokoji nacvičovala představení na písničky od Luneticů nebo Linkin Park.
• Později, to jsem chtěla jen jedno, abych nebyla dítě z rozvedené rodiny. To jsem si přála hrozně dlouho. Občas si to tajně a sobecky přeju ještě teď.
• Pak jsem chtěla být velkou právničkou a bránit svět. Pak jsem zjistila, že právníci  nejsou ti, co rozhodují, ale soudcem jsem nikdy být nechtěla.
• Pak jsem chtěla být žurnalistkou. Ale přijímací zkoušky na vysokou mi ukázaly, o čem se na žurnalistice zabývají, a to mě ani trochu nezajímalo, chtěla jsem psát.
• A teď? Teď chci být jenom šťastná a spokojená. Je mi jedno, jestli se tak budu cítit jako prodavačka, úředník, princezna nebo podnikatelka. Dokud moje dny budou víc pozitivní než negativní, tak je to správně! 

A vidíte? Jsem popleta. Chtěla jsem Vám psát o mých popleťárnách a skončila jsem tady zasněná, tak jak se mi to poslední dobou děje často. 

Tak, abych popletla i Vás, tak Vám tady nechám básničku, kterou jsem si napsala v dobré náladě.

"První jarní procházka lesem, 

lesem čerstvě po dešti,

nasát tu čerstvou vůni každým dechem

a cachtat se v každé kaluži.

Na lesní cestě v létě se schovat

před horkými paprsky Slunce,

sledovat motýli hrát si a lítat

a usmát se jak blázen, když přistane mi na ruce.

Hrabat se v hromadě listí

a najít co nejvíc těch pohádkových hříbků,

zpívat si nahlas, i přesto, že jsme si jistí,

že z toho kopce pojedeme po zadku.

Se zmrzlou bradou a šálem kolem celé hlavy,

klouzat se na té ledové zemi, bruslit

a i když kolem nejsou davy,

tak se po celém vystoupení na ledě, řádně uklonit." 

Jaro 2017

Léto 2017

Podzim 2017 

Zima 2017

A které procházky máte nejraději Vy? 

Piště do komentářů nebo klidně na mail: sisterswithglasses9097@gmail.com

Teď se odporoučím ke spánku, zítra je poslední pracovní den, a pak víkend, jupí!