Jak jsem se rozhodla, že štěstí je důležitější

Měli jste někdy svojí osobní krizi? Kdy jste prostě nedělali nic, jen koukali do prázdna a přemýšleli, kam se poděly všechny ty dětský sny, velký touhy a plány? V té chvíli si uvědomíte, že sedíte někde, kde vlastně vůbec nechcete být, kam nepatříte a moc dobře to víte. Cítíte to každý ráno, když tam jdeme a taky v těch chvílích, kdy sledujete hodinovou ručičku a ona se prostě ne a ne pohnout!

Tak jsem se v poslední době cítila já, seděla v práci, která mi asi nebyla souzená a přemýšlela. Tak co teď? Přece celý život nebudu dělat něco, co mě nebaví, kde nejsem šťastná a kde lidem přináším spíš utrpení než radost. 

A tak jsem se rozhodla. Chci dělat lidem radost, i těm, co si to třeba tak úplně nezaslouží, i těm, kteří prostě to štěstí zatím neměli a taky sobě, sobě budu dělat radost! Nebudu lidem rozesílat exekuce, budu jim z takových situací pomáhat, abych tu negativní energii kolem sebe, změnila na tu pozitivní!

Tak jsem začala s rozhodovacím procesem:

1. Co budu dělat?

2. S končím v práci?

3. Budu se cítit líp, až provedu tuhle změnu?

4. Co vše mi to přinese a co mi to naoplátku vezme?

Věděla jsem, že musím začít sama u sebe a že ve chvíli, kdy já budu spokojená s výsledkem se nesmím nechat ovlivnit lidma kolem mě. Protože reakce typu: "A jsi si jistá, že to je dobrej nápad? Přece jen státní zaměstnanec je jistota." nebo "No, jak myslíš, ale nechoď za mnou pak brečet, já jsem Ti řekl/a, že to kravina." 

Pokud máte kolem sebe jen jediného optimistického člověka, tak tomu to řekněte. Třeba si bude myslet, že jste se pomátli a bude se o Vás bát, ale tenhle člověk se určitě usměje a bude Vám přát štěstí. Takových lidí si važte!

Klidně se pusťte do více projektů najednou. Taky jsem začala a sedím zadkem na 3 židlích.´Peníze ze začátku to nebudou nic moc, ale ten pocit, že můžu být v noci vzhůru a tvořit Přáníčka (to je jedna z mých židlí) a víte, že až ráno vstanete, tak vstanete a půjdete do práce a je jedno, jestli to bude v 8 hodin nebo v 11 hodin. A to je úžasný pocit. Jsou to sice práce kde, když nebudete nic dělat, nic nedostanete, ale to nevadí, ne? Vy přece budete dělat něco, co Vás baví, tak proč byste to nedělali?

Nemluvě o tom, že budu mít víc času na rodinu a taky na ostatní koníčky. Můžu do 9 do večera pracovat, zacvičit si jógu a v 7 ráno jet fotit přírodu, zatím co budeme s Bowiem chodit po lese. Protože proč ne?

Těším se na každou novou zkušenost a znalost. Na všechny úsměvy, které budu rozdávat a dobré zprávy, které budu šířit. Protože být v dnešní době spokojený, šťastný a ještě tu pozitivitu rozdávat dál, to je opravdový dar!

Takže, já se s Vámi dnes loučím, jdu se sebevzdělávat a hraje mi u toho super hudba, doporučuji si poslechnout tuto písničku.