Recenze: "Čas vlků" - Elisabet Nemertová

Ahojte všichni! 

Dneska jsem se rozhodla vám napsat recenzi na jednu knížku, kterou jsem nějakým zázrakem stihla v prosinci přečíst. Myslím, že před dvěma lety jsme se ségrou úspěšně splnily Blogmas, kdy se v prosinci každý den přidával článek. S naprosto čistým svědomím můžu říct, že letos bych to nedala ani náhodou! 

Letos v prosinci jsem pomáhala v knihkupectví u nás ve městě. Kromě toho, že bych mohla do knihy "Divné hlášky z knihkupectví" přidat pár vlastních perliček, tak jsem byla z lidí naprosto vysátá. 

Všichni chodili na poslední chvíli, rozčilovali se, byli na druhé zlí a já, která se snažím věčně dávat ostatním dobrou náladu a povzbuzovat je, jsem skončila úplně vysátá každý večer s hrnkem čaje a depresí.

Takže prosím vás, neblbněte a alespoň vy buďte na ostatní milí. Já se divím, že to všichni letos přežili ty Vánoce, protože co tady se dělo... škoda slov. 

Pokud si chcete udělat obrázek o tom, jak to v prodejně knih takto před Vánoci funguje, koukněte na tento web: http://customerservicewolf.com/ - já jsem málem umřela smíchy! 

A teď k té knize, kterou jsem přečetla: Čas vlků. Titul mě jako obvykle zaujal jak obálkou, tak i názvem. 

Příběh se odehrává během druhé světové války na severu Evropy, konkrétně ve Švédsku. V knize je více příběhových linií, které jsou zvláštním způsobem propojeny a opravdu krásně podporují fantazii čtenáře. 

Mě osobně každá část, kde vystupovala bílá vlčice, která vás láká již na přebalu, příjemně naladila a povzbudila v čtení dál, i když některé části knihy byly těžké. 

Ale abych vám upřesnila, jak je kniha čtivá- četla jsem večer před spaním a už si pro mě opravdu šli noční skřítci a moje oči se pomalu s každým dalším řádkem zavíraly. "Přečtu kapitolu a jdu spát" jsem si zalhala. No a bum, konec kapitoly mě tak navnadil číst, že jsem se rychle probrala a četla si asi další dvě hodiny. O tom, jak se mi ráno 'úžasně' vstávalo raději mluvit nebudeme. 

Každopádně i přesto, že kniha nese takové těžké téma jako je Druhá světová válka, autorka se s obsahem opravdu šikovně poprala. 

Kniha je čtivá, je v ní spoustu krásných i hrozných chvil, ale tak akorát vyrovnané. 

Příběhem vás provází bílá vlčice, jedna ne příliš oblíbená slečna Magdaléna, která má opravdu velké srdce a jeden až příliš zfanatizovaný voják, který se objeví na rozcestí toho být populární nebo být lidský. Jak se rozhodne si přečtěte sami. 

Autorka nám přiblížila situaci za války z pohledu severu, který jsem nikdy upřímně neznala. Do příběhu vkládala šikovně fakta, která bychom všichni měli znát a nezapomenout, ale zároveň do něj vložila krásný příběh plný lásky, naděje, lidskosti a upřímnosti. 

S hrdiny se vydáte nejen do hlavní města Švédska, ale také do Finska, Norska, Dánska a Německa. 

Jediné co mi na knize oponovalo byly názvy. Nejsem ten druh čtenáře, který potřebuje podpořit fantazii tím, že si daný název ulice či obchodu najde na internetu, a tak mi časté názvy ulic, měst a dalších trochu čtení znepříjemnily. 

Jinak knihu rozhodně doporučuji přečíst. Je to krásný příběh, který vás chvílemi rozpláče, donutí se usmát a taky se zapřemýšlet nad tím, jak vlastně svůj život vedete a jak byste jej vést chtěli. 

Tak se zatím mějte krásně. Pokud knížku přečtete, budu ráda za vaši zpětnou vazbu a já teď letím udělat večeři smečce. 

Mějte se krásně.