6:00
.. je pátek ráno. Neobvykle vstávám hodně brzo, jelikož mě čeká pravidelná návštěva u doktora. Můj stálý gynekolog neměl místo a tak mě poslední dvě vyšetření kontroluje jeho kolega, který jak mě informovala sestřička, je také na porodním sále v nemocnici, takže se tam mohu setkat i přímo s ním.
Klasická cesta na autobus. Nestíhám, musím popoběhnout. Břicho na mě pořád nejde nijak vidět a tak se nemohu spoléhat na ony těhotenské výhody a ochotu spoluobčanů. Celou cestu do města stojím v uličce, klasika.
V hlavě mám jasný plán. Co nejdříve vypadnout od doktora, stavit se pokecat za šéfkou do práce, sekáč, sekáč a koupit dárek švagrové k narozeninám. Když už totiž vyjedu do města a moc často to nebývá, chci toho stihnout co nejvíc.
Na kontrole proběhlo vše v pořádku. Ozvy jsou prvotřídní, nic neobvyklého.
Loučíme se se slovy, že se uvidíme za týden.
Cestou si koupím dva mrkvové šátečky plněné malinovou marmeládou (to je moje slabost v Sázavské pekárně) a než dojdu do prvního seku mám je v sobě. Objevím krásnou vestu s příměsí kašmíru za 80,- a s úsměvem pokračuju v cestě. Po dětských věcech se od jisté doby v sekáči nekoukám. Bohužel je to z toho důvodu, že jsou většinu v koších na zemi a já už nejsem schopná delší dobu vydržet v dřepu a přehrabovat se. Dorazím do práce. Holky mi udělají kafe a víc jak hodinu prokecáme.
9:30
V obchůdku, kde jsem chtěla pořídit dárek už mají otevřeno a tak vyrazím. S šéfkou se loučím a ještě vtipkujeme, že když se chystá do Alp, jaká by byla sranda, kdyby se Emma narodila v té době a ona si přímo na svahu mohla dát pořádný drink na její zdraví.
Dorazím na místo a jako obvykle zde trávím hromadu času. Pokud někdy budete v Šumperku, musíte navštívit obchůdek Bílý králíček. Věřte, že mi poděkujete, ale Vaše peněženka ne :o)
Byla jsem na sebe ale přísná a koupila opravdu jen dárky k narozeninám. Měla jsem fakt radost a vše zabalila v tašce do ono kašmírového svetru.
11:00
Manžel už volal kde jsem, že mě vyzvedne a vezme domů. Po cestě na parkoviště jsem ještě zabrouzdala do Levných knih, protože měli za výlohou lišku jako brzdu do dveří. Ta liška opravdu není moc pěkná, ale byla to liška a na ty já mám slabost a už jsem ji viděla v pokojíčku naší malé Karkulky.
Dorazím domů a udělám klasický kompletní úklid. Zítra budu vařit pro chlapy na stavbu a na nic jiného nebude čas a tak tu nemusí koukat na bordel. Tedy na větší než už tu normálně je. Spíš než byt je to poslední týdny sklad věcí do domu.
Upeču kokosové sušenky, zabalím dárky na nedělní oslavu a den už je skoro u konce.
18:30
Na chvíli usnu.
Manžel přichází ze stavby a tak si dáme společnou večeři. Povídáme si, co dnes všechno stihli a jaké termíny nás tlačí v následujícím týdnu.
Koukáme na televizi a manžel na mě pomalu usíná.
20:00
... poprosím ho ať se posune, že musím čůrat.
Nadzvednu se z našeho hlubokého gauče a ucítím divné mokro. Povzdechnu si naštvaně: " ach jo". Na otázku co je, jen odpovím, že jsem si asi ucvrnkla a odcházím na záchod.
Na záchodě mi došlo, že o ucvrnknutí rozhodně nejde. Zpátky se vracím se slovy, že mi asi praskla voda. S jistotou to fakt nevím. Nejednalo se o vodopád jako ve filmu. Usoudili jsme, že ještě chvíli počkáme a uvidíme, jak to bude pokračovat. Stála jsem u kamen, koukala do ohně a pořád mi nedocházelo, že se to asi blíží. Po hodině jsem stále cítila mírné mokro a tak jsme se rozhodli začít něco dělat.
21:30
Dobalila jsem si poslední věci do tašky. Jsou to takové ty nesmysly co používáte každý den a tak není třeba je mít zabalené ve vedlejší místnosti - fén, nabíječku, peněženku ...
Začala jsem Péťovi vysvětlovat s jakou taškou pak pro nás přijede a kde je postýlka kterou jen rozbalí. Už jsem na něm ale viděla, že mě vlastně vůbec nevnímá a tahle konverzace mě bude znovu čekat hodinu před tím, než vyrazí do porodnice.
Jako poslední jsme sbalili batůžek Cooperovi a odvezli ho na hlídání.
Žádné bolesti jsem zatím neměla a tak jsme si celou cestu zpívali a sem tam mi docházelo, že tudy třeba fakt jedeme naposledy SAMI DVA ....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rády za jakoukoli stopu :o)