Recenze: "Jeden kopeček šmoulový" - Marie Doležalová

Jedno velké pohlazení po duši.

Touto větou chci definovat Maruščinu knihu. 

Já bych dětství v devadesátkách nevyměnila ani za nic. Bylo to jednoduše skvělý. 

Vyvolala ve mě za celou dobu čtení spoustu krásných vzpomínek. 

A to je podle mě a mého osobního názoru posláním knihy. 

Nejedná se o žádný hluboký příběh plný zvratů. Jsem si ale jistá, že každý, kdo si dětství v devadesátých prožil by knihu měl číst, prolistovat. Obzvlášť dnes. Spoustu jsme toho zapomněli. 

Hlavně jsme zapomněli, jak málo stačilo k tomu, abychom byli šťastní a spokojení. 

Jeden z obrovských darů uvědomění i pro výchovu našich dětí dnes. 

Kousek mých devadesátek: 

.............................

Jakmile zazvonil zmrzlinář, běželo se pro nanuky přes celou vesnici a u babičky pro litr citrónový do mrazáku, aby bylo co po obědě mlsat. 

Tamagoči byl super kámoš, ale stejně jsme po škole raději byli na zahradě. Máma na nás volala z okna a doslova nás večer tahala domů. Stavěli jsme si bunkry na stromech, milovali Kačery a na internetu byli maximálně hodinu denně. Večer, až když taťka nečekal žádný fax a my se mohli připojit. 

Dodnes si pamatuju, jak brácha vyměnil celé album kartiček hokejistů za počítačovou hru Polda kvůli mě. 

Sbírali jsme Pokémony a o velké přestávce venku skákali gumu a hráli Cukr, káva, limonáda .... 

Ve wallkamu mi hrála Diskotéka včelky Máji a já se těšila na prázdniny až budeme dlouhé dny trávit u bazénu a opékat buřty, Největší rebélií bylo jít spát bez koupání a nebo tajně koukat na Tele Tele. 

Občas je fajn vrátit se do kůže holky, co se pod peřinou krčila strachy, jelikož koberec je moře a žralok Vám může ukousnout nohu. 

..........................

Strašně MOC si přeju dát svým dětem takové dětství. Tyhle vzpomínky. Onen pocit, být šťastný bez připomínek TADY A TEĎ. 

Vůbec by nebylo špatné vytvořit podobnou kroniku naší / vaší rodiny. Nejsme vlastně nic víc než pokračováním příběhu někoho, kdo to před časem začal :o) 

Dřív nebyly auta a chodilo se všude pěšky. To bude jednou stejné sci-fi jako to, že jsme my nosili do školy úkoly na disketě:

                                                                               Recenzní výtisk věnovalo: KNIHCENTRUM.CZ