Naši svatbu vlastně ani nelze popsat jak jsme plánovali. Šlo to úplně samo. Jakmile začnete s jednou věcí navalí se na to další a ten vlak už nezastavíte. Zasnoubili jsme se na podzim. O nějakých bližších plánech jsme nemluvili. Bylo to nečekané a celé dny strávené v práci mimo domov a rodinu nám ani nedovolovali nad tím moc přemýšlet. Po vánočních prázdninách prožitých doma jsme si řekli, že se třeba na něco koukneme, ale nebudeme nijak tlačit. Na veškerých místech, kde jsme dostali tip zajet se podívat bylo buď obsazen nebo nesmírně předraženo. S úsměvem, že se klidně vezmeme v práci, když tam jsme vlastně nejvíc, jsme odjeli zpět do Holandska.
Koncem února mě upoutala na internetu reklama na svatební salón. Řekla jsem si, že se tedy kouknu na pár míst okolo našeho bydliště, kde se konají svatby. Panebože, narazila jsem na stovky konverzací nevěst budoucích, vdaných nebo třeba jen čekajících slečen na zásnuby. Dám Vám jednu radu .. nikdy do podobných konverzací nechoďte!! Nadměrná panika nad květinami, oznámením a tím, že si tatínek nevěsty sedl jinam než měl, nebo že cukroví bylo málo sladké. Zbytečně budete číst stres někoho úplně jiného. Nicméně musím říct, že zařizovat si sama svatbu ze zahraničí byl neuvěřitelný mazec. To nedoporučuji už vůbec nikomu !!!
Na naši svatbu jsem si byla jistá jen v jedné věci, že chci. A to byl fotograf. Nejsem ten typ slečny co má svůj den D přesně naplánován a má představu. Vše jsme dělali podle našeho momentálního cítění, radosti a financí. Fotografem jsem si byla jistá proto, že jsem již delší dobu koukala na jeho práci a nemohla jsem se ji nabažit. Ostatně i dodnes. Toho nejšikovnějšího a nejtalentovanějšího mladíka najdete přímo tady. Na penzionu nám dali dva termíny a v ten, kdy měl Martin čas bylo rozhodnuto.
Jsem šťastná, vše se povedlo jak mělo .. samozřejmě i byly chybičky. Když si svatbu zařizujete sama, neobejde se to bez nich. Ale to je na tom asi právě to kouzlo.
Druhý den jsme s rodinou posnídali, nabalili všechny věci a nasedli do auta vstříc společnému životu. Jeli jsme za kopec do Jeseníku, což je mimochodem mé rodné město na takovou drobnou, posvatební relaxační dovolenou. Byl to malý penzion v Bělé pod Pradědem. Ach .. jak nám se tam líbilo. Domácí prostřední, k přespání máte automaticky i snídani a já miluju snídaně. Spousta místních potravin. Například koláč, který pekla sama majitelka. Mňam .... domácí limonády, výborná kuchyně.
Jedna z hlavních věcí o které se nesmím zapomenout zmínit je .... že jsme se tam vyspali snad nejlíp na světě. Dokonce jsme se museli zeptat, odkud mají matrace a peřiny. Spali jsme jako dvě mimina.
Krásnou dominantou celého prostoru v restauraci jsou kachlová kamna. Večer jsme si tam sedli a dali si skleničku (dobře, ne jenom jednu) vína a povídali si. Krom toho všude měkké polštáře, povlaky které šila a aranžovala sama majitelka.
Tou tajemnou paní majitelkou je milá Anet se svou drahou polovičkou. Seznámily jsme se, jelikož je neuvěřitelně šikovná, talentovaná a hodná osoba. U recepce navíc byly všude její ručně tvořené výrobky a já jsem si jich odvezla hned několik. Anetku můžete taky najít na fleru pod nickem KUMBI. A že toho pokušení byla spousta.
Abych zmínila i něco z okolí Jeseníku. Vyšli jsme si na Praděd údolím Bílé Opavy a je to neskutečná nádhera.
Snad se Vám dnešní tak trošku vzpomínková inspirace na výlet líbila a přijedete za námi do hor alespoň na tu bezovou limonádu :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rády za jakoukoli stopu :o)