Páteční inspirace VIII. - psát perem, číst z papíru

 Dnešní páteční článek bude tak trochu jiný. 

Celý dobu v práci jsem přemýšlela o co se s Vámi tento týden podělím. Není to zrovna nic jednoduchého, jak se na první pohled zdá. Přeci jen, jsem tu v jisté bublině. Na farmě se neodehrává každou chvíli něco zajímavého a kolikrát není energie ani na to, vymyslet něco, co by stálo za zmínku. Po jisté době spadnete to rutiny, ze které se velmi těžko dostává. 

Je to ale hrozná chyba. V momentě kdy upadnete do zajetého systému, aniž si to třeba uvědomíte, mozek i nálada začne upadat. U mě je to jen do práce, z práce, uvařit, uklidit a kolem půlnoci umřít v posteli. Jako předsevzetí jsem si ale jasně dala udělat pro věci maximum a mít ze života, to jest z každého dne dobrý pocit. 

Každý den vytvořit něco na co budu pyšná, z čeho budu mít radost a za co ten den stál. I kdyby to byla sebemenší drobnost v podobě vytvoření poličky pro bavlnky. 

Tento týden jsem si ale všimla jedné věci. Odsunujeme bokem naše činnosti, které byly dříve naprosto běžné, ale s dnešní dobou se jim nepřikládá naprosto žádná váha. 

Mám za sebou již více jak 10 lekcí jógy, vím jak upravit fotku ve speciálním programu abych se zbavila nedokonalostí, ale kdyby jste mi řekli, ať si vzpomenu, kdy naposledy jsem napsala na papír ručně víc jak jednu stránku budu přemýšlet hodně dlouho. Mám diář, mám blok na poznámky. To ano, ale delší text jsem nepsala snad od školy. Bolí mě prsty jen si na to vzpomenu.

Jako další jsou elektronické knihy nebo dnes už údajně i noviny ( to jsem ještě osobně neviděla ). Spousta lidí říká, že si elektronickou knihu kupuje kvůli místu. Jako vážně? Kolik místa Vám doma zabere kniha například v poměru s krabicemi od věcí, které jste si koupili. Ruku na srdce, kolik doma máte krabic od bot, elektroniky nebo dokonce nábytku? A kdo kdy řekl, že virtuální prostor je neomezený? Nebo je to lidem sympatičtější proto, že jej nevidí, nemusí uklízet, utírat prach. 

Jen mám takový pocit, že jestli to tak půjde dál a jednoho krásného dne elektronika nebude fungovat, tak, jak jsme na ni zvyklí dnes, nebudeme se umět podepsat a zapomeneme vůni potištěného papíru.

Moji dnešní páteční inspirací tedy je...... zkuste se posadit a chvíli popřemýšlet nad tím, co jste už dlouho neudělali. nemyslím nic světoborného, ale spíše klasiku na kterou jste si dlouho nevzpomněli. Nic dokonalého co bude hlavně úžasně vypadat na fotce na facebooku nebo instagramu. Něco čistě jen pro sebe. 

Moje klasika? Odložím, telefon, všechny sluchátka a počítač, dokonce i kávovar. Postavím vodu na čaj, obleču se do něčeho hodně pohodlného. Něco jako jsou tepláky, huňaté ponožky a tričko s vytahanými rukávy. Nachystám si tenkou propisku a jeden tenký barevný fix, je jedno na jakou barvu mám zrovna ten den náladu a to nejhlavnější ..... osmisměrky. Usadím se ke stolu, čočky vyměním za brýle, aby si odpočinula každá část mého těla. Zamíchám čajem, prokřupnu kolena, usadím se a ...nic. Prázdno, klid jen hledání slov, vůně švestek a teplo od noh. 

I takové chvilky tvoří náš život, tvoří nás samotné. To jaci budeme a jakým směrem nás to povede. 

Není vůbec nic špatného na tom, když se Vás pak někdo zeptá, co jste dělali v sobotu odpoledne, a vy odpovíte ... nic (byla jsem sama se sebou). 

Patříte tedy k těm co si tvoří takové chvilky? Bez masek na obličej, olejů na nehty, focení svačin. Protože ona ta oplatka pro kterou jsi během té čajové chvilky skočíte za tu fotku nestojí. 

Napište nám co nejobyčejnějšího děláte nejradši Vy? A nebojte, nic není špatně. U nás nerozdáváme hvězdičky za ten nejlepší outfit a za tu nejmodernější čokoládu co se teď zrovna probírá. Nezapomínejte, že my jsme holky z farmy. Vedle conversek se nám v komoře válí taky pořádně umazané gumáky.